9 C 47/2022-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované (nebo také ve výroku„ žalovaný“) zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč, na jejímž základě žalovaná čerpal úvěr v konečné výši 6 000 Kč, které se zavázal vrátit včetně ujednaného úroku 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % každé čerpané částky ve splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru, nebo 1 000 Kč, podle toho, jaká z částek byla vyšší, což neučinil, a to ani poté co byl k úhradě dluhu upomínám původní věřitelkou, tak zástupcem žalobkyně upomínkou odeslanou dne [datum]. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky předchůdkyně žalobkyně pomocí jedinečného osobního uživatelského účtu, kde žalovaná zaslal věřitelce žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy, poté předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované a na základě toho zaslala žalované nabídku k uzavření smlouvy, kterou žalovaná potvrdila tak, že potvrdila, že s textem smlouvy se seznámila a vyjádřila vůli akceptovat nabídku tak, že do příslušeného pole vložila unikátní identifikační kód (vložení nahrazovalo elektronický podpis), který jí byl zaslán na její telefonní číslo, které uvedla při registraci, a klikla na ikonu, že má zájem být vázána smlouvou. Žalovaná neuhradila jistinu úvěru 6 000 Kč, v souvislosti s prodlením vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení z této neuhrazené jistiny ode dne splatnosti, tj. od [datum], a dále nárok na úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně z uvedené jistiny ode dne [datum] do [datum] (tj. do dne splatnosti) V souvislosti s prodlením má žalobkyně nárok i na zaplacení částky 500 Kč jako vynaložených nákladů. Žalobkyně dodala, že společnost [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou společnosti [právnická osoba], která následně pohledávku na základě smlouvy ze dne [datum] postoupila žalobkyni. 2. K výzvě soudu, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že doklady k tomuto nedisponuje, a proto žádá pouze částku 6 000 Kč jakožto zapůjčenou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tudíž vzala svou žalobu částečně zpět o částku 1 200 Kč představující smluvený úrok a částku 500 Kč jako poplatek za vynaložené náklady. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 1, odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 96 odst. 4 o. s. ř. o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebylo potřeba souhlasu žalované, neboť ke zpětvzetí došlo před rozhodnutím ve věci samé. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne [datum]. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Předně soud nezjistil, že došlo k uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, když na předložené smlouvě absentují jakékoliv podpisy obou stran. Žalobkyně sice tvrdí, že k odsouhlasení smlouvy došlo vložením identifikačního číselného kódu, který nahrazoval elektronický podpis, nicméně ani tento kód se v předložené dohodě nenachází. Z provedeného dokazování soud pouze zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala na sdělený účet žalované částku 6 000 Kč. Žalovaná žádnou částku nevrátila, což nebylo v řízení nikým rozporováno. [právnická osoba] následně dne [datum] prodala pohledávku za žalovanou společnosti [právnická osoba], která ji následně prodala žalobkyni, což bylo žalované vždy oznámeno písemně. Zástupce žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzval žalovanou k úhradě dluhu z uvedené dohody do 7 dnů s tím, že pokud částku neuhradí, bude se svého práva domáhat u soudu. 5. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované částku 6 000 Kč, aniž by k tomu existoval jakýkoliv důvod. Na straně žalované tudíž došlo k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které je povinna žalobkyni vydat. Žalovaná nevrátila žádnou částku, pročež na její straně trvá bezdůvodné obohacení v rozsahu 6 000 Kč. Pro doplnění soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako postupitel, uzavřela se společností [právnická osoba], jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanou a následně společnost [právnická osoba] uzavřela jako postupitel, se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. S ohledem na uvedené, soud vyhověl (výrok II.) žalobě, co do zaplacení částky 6 000 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení. 6. Pokud se jedná o požadovaný úrok z prodlení, tak žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne [datum], kterým zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne [datum]. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne [datum]. Od té doby měla žalovaná 7 dnů, jež soud považuje za přiměřenou vzhledem k výši dluhu a možnosti žalované si tyto finanční prostředky zajistit a zaplatit žalobkyni, na to, aby dlužnou částku zaplatila, tedy do [datum]. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 6 000 Kč, a to ode dne [datum]. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. 7. Nad rámec uvedeného soud dodává, že i v případě, že by žalobkyní bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi [anonymizováno] a žalovanou, soud by na základě předložených důkazů dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nezkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jak jí ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tudíž by její nárok mohl mít podklad pouze jako nárok plynoucí z bezdůvodného obohacení žalované. 8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 108,03 Kč (72,8 % celku) a neúspěšná (výrok I. a III.) v částce 2 657,37 Kč (27,2 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 45,6 %. V kontextu rozhodování o náhradě nákladů řízení je potřeba zmínit, že zpětvzetí žaloby, které má odraz ve výroku I. rozsudku, bylo zaviněno žalobkyní, nikoliv přičiněním žalované. V souladu s rozhodovací praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 26. 2. 1982, sp. zn. 3 Cz 14/82, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015) je třeba k tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, naplnit zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného, což nebyl daný případ. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. V průběhu jednání vzal zástupce žalobkyně žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku s odkazem, že nedisponuje podklady pro zkoumání úvěruschopnosti. Soud proto částku, pro kterou bylo řízení zastaveno„ počítal“ jako procesní neúspěch žalobkyně. 9. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) a na věc aplikoval § 14b citova