9 C 56/2022-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 044 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum] spolu s částkou 1 044 Kč jako poplatkem za poskytnutí úvěru, což neučinil, a to ani poté, co byl k úhradě dluhu vyzván zástupcem žalobkyně upomínkou odeslanou dne [datum]. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních údajů, vč. čísla účtu, telefonního čísla a e-mailové adresy, byl obeznámen s obsahem smlouvy, s podmínkami, právy a sankcemi, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy, následně zaslal registrační poplatek 1 Kč a došlo k uzavření smlouvy. Částka 5 000 Kč byla žalovanému vyplacena dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitelka postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum] náhradním způsobem. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 3. Dohodou označenou jako smlouva o úvěru [číslo] která byla s žalovaným uzavřena prostřednictvím jím podaného návrhu na webu [webová adresa], ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba], jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému bezhotovostním převodem na účet částku nejprve 3 000 Kč, následným dodatkem k dohodě ze dne [datum] byla částka zvýšena na 5 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit tuto částku do [datum], což bylo dohodnuto v dodatku k dohodě ze dne [datum], spolu s poplatkem ve výši 1 044 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému dne [datum] částku 3 000 Kč a následně dne [datum] částku 2 000 Kč. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostál a nevrátil žádnou částku. [právnická osoba] následně dne [datum] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost omámila žalovanému dopisem ze dne [datum] a zároveň s tím zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, ve které zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku zaplatil na tam uvedený účet žalobkyně do 3 dnů. Dopisy byly dány do přepravy dne [datum]. 4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., jejíž obsah byl upraven dodatkem ze dne [datum] a [datum], na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši celkem 5 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného, když soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalovaného, navíc tato skutečnost nebyla v průběhu řízení nijak zpochybněna. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. 5. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného vůbec, jelikož soudu nedoložila k tomuto žádná tvrzení, a navíc ani nedisponovala žádnými důkazy, které by zkoumání úvěruschopnosti prokázaly, čímž nedostála povinnosti jí uložené v ZSU. Soud v tomto směru nerozhodoval na základě neunesení břemene tvrzení nebo důkazního, ale na základě zjištěného skutkového stavu. Žalobkyně sama již v žalobě uvedla, že pokud by soud neměl za prokázaný nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet částku celkem 5 000 Kč a žalovaný jí nevrátil ničeho, pročež jí stále dluží částku 5 000 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 5 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. 6. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne [datum], kterým právní předchůdkyně žalobkyně jednak oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a jednak ho zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval k vrácení dlužné částky. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum]. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne [datum]. Žalobkyně poskytla žalovanému k úhradě dlužné částky lhůtu 3 dnů, kterou soud vzhledem k výši požadované částky považoval za dostatečnou k tomu, aby dlužník zajistil finanční prostředky a tyto předal (zaslal žalobkyni). Z toho vyplývá, že žalovaný měl dluh splnit nejpozději do dne [datum]. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 5 000 Kč, a to ode dne [datum]. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 %. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 5 520,99 Kč (79,77 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 1 400,05 Kč (20, 23 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 59,54 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) a na věc aplikoval § 14b citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 1. AT částku 200 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) AT 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je regi