9 C 67/2021-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy o úvěru [číslo] kterou se žalovanou dne [datum] uzavřela její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] Smlouva byla uzavřena s využitím prostředků komunikace na dálku na internetových stránkách [webová adresa], kde si žalovaná zvolila požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti na kalkulátoru, následně potvrdila, že souhlasí s obsahem smlouvy prostřednictvím odeslání jedinečného elektronicky vygenerovaného SMS kódu, který byl zaslán na mobilní telefon zvolený žalovanou, když tento kód následně žalovaná vložila do tzv. klientské zóny (uveden na konci smlouvy) a tímto okamžikem došlo k uzavření smlouvy. Na základě takto uzavřené úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do [datum]. Žalovaná na svůj závazek neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení dluhu postoupena právní předchůdkyní žalobkyně nejprve na [právnická osoba] a následně tato společnost uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum], která zahrnovala rovněž pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávek bylo žalované oznamováno. Žalovaná dosud ničeho neuhradila a žalobkyně proto požaduje úhradu jistiny 10 000 Kč a dále smluvního úroku z této částky ve výši 36 % ročně od [datum] do zaplacení a rovněž úrok z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu, nicméně žalovaná neplnila. 2. Úvěruschopnost zkoumala předchůdkyně žalobkyně tak, že prověřovala dle vnitřních kritérií poskytovatele úvěru, kterými jsou: maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele úvěru; 0 zahájených exekučních řízení; negativní lustrace v insolvenčním rejstříku; při podání žádosti o poskytnutí úvěru bylo požadováno uvedení příjmů a výdajů; lustrace v ISIR, CEE a databázích inkasních agentur. Žalovaná byla před uzavřením smlouvy seznámena s podmínkami čerpání úvěru i prostřednictvím Předsmluvního formuláře. Při posuzování úvěruschopnosti byla osoba žalované povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti a navíc žalovaná tento závěr ani nijak nevyvrátila. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované zcela legitimně očekávala a od počátku byla v dobré víře, když neměla důvod pochybovat platnosti právního vztahu. Pokud žalovaná nebyla úvěruschopná, pak neuvedla pravdivé skutečnosti při kontraktačním procesu. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom ji poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne [datum]. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci. 5. [právnická osoba], jako právní předchůdkyně žalobkyně, se dohodla prostřednictvím svých webových stránek se žalovanou, že jí poskytne částku 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet a žalovaná se naproti tomu zavázala předchůdkyni žalobkyně tyto prostředky vrátit spolu s poplatky, v celkové výši 13 143,16 Kč, a to v jedné splátce, která byla splatná do 28 dnů na účet předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná dohodu podepsala prostřednictvím autorizačního kódu. Žalobkyně částku 10 000 Kč odeslala na účet, který žalovaná uvedla v dohodě, žalovaná však na svůj závazek nesplnila ničeho. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno, že pohledávka za ní byla postoupena [právnická osoba], které má nyní povinnost svůj závazek splnit. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] a dopisem ze stejného dne vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů od odeslání výzvy. 6. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný pouze částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, který žalovaná uvedla. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). 7. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. 8. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně si faktické příjmy ani výdaje žalované nezjišťovala a ani nijak neověřovala. Pokud žalobkyně tvrdila, že při podání žádost o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů a výdajů, pak tento údaj ze smlouvy o úvěru nevyplývá. Předchůdkyně žalobkyně pouze nahlédla do online databází, což rozhodně není dostačujícím. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit obě uzavřené smlouvy o zápůjčce za absolutně neplatné, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitels