9 C 7/2022-38 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 000 Kč z titulu smlouvy, kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně. [právnická osoba] (dále také„ ČS“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, vedeného na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], na základě které ČS poskytla žalované úvěr do výše úvěrového limitu 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit za to úrok 16,90 %, který byl počítán denně ze skutečně vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. 250 Kč. Žalovaná neplnila svůj závazek a dostala se s úhradou splátek do prodlení a ČS tudíž vzniklo oprávnění požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, čehož využila a rozhodla o zesplatnění úvěru k datu [datum], kdy jistina činila částku 5 000 Kč, přičemž z této jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení ode dne následujících po po splatnosti zůstatku úvěru až do zaplacení. Po zesplatnění žalovaná ničeho na dluh neuhradila, a to ani přes výzvu k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby ze dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ČS postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. 2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet tak, žalovanou vyhledala v databázi dlužníků a v insolvenčním rejstříku, dále prověřila platnost jeho občanského průkazu a také získáním informací od žalované, která v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že je zaměstnaná ve společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 10 500 Kč, což bylo doloženo i výpisem z účtu, že bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost a nejsou jí prováděny srážky ze mzdy. Předchůdkyně žalobkyně dále ověřila, že žalovaná neměla žádný úvěr, nesplácela nájemné ani výživné a neměla žádné náklady na léky či jiné povinné výdaje. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuvedla žádné náklady, stanovila ČS životní výdaje žalované na základě interního ekonomického modelu na částku 5 630 Kč. V neposlední řadě učinila dotaz do CCB, kterým zjistila, že žalované neměla úvěr v jiné bance ani u ČS. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne [datum] náhradním způsobem. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k tomu závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] se ČS zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání, a to při úrokové sazbě 16,90 % p. a. s tím, že žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. ve výši 250 Kč. Před sjednáním dohody ČS zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěrového produktu, kde uvedla, že je zaměstnaná ve společnosti [právnická osoba] s příjmem 10 500 Kč měsíčně, nesplácí žádný úvěr, neplatí ničeho na nájem a neplatí nic na jiné splátky (např. výživné, srážky, léky) a dále, že je svobodná a bydlí u rodičů. Tyto skutečnosti byly ověřeny výpisem z účtu žalované za měsíc březen [rok] (pozn. soudu: žalobkyně předložila výpis z účtu žalované za období od [datum] do [datum], ačkoliv dohoda byla uzavřena již dne [datum]), ze kterého se podává, že dne [datum] na účet došla výplata od zaměstnavatele žalované ve výši 10 460 Kč. Z výpisu také vyplývá, že na nájem (platba označená jako„ [jméno] [příjmení] nájem“) žalovaná uhradila 8 350 Kč. Na výpisu z účtu nelze přehlédnout, že nebyly provedeny platby za vyúčtování služeb u [právnická osoba], protože na účtu nebyl dostatek prostředků. Na účtu se na konci měsíce objevil záporný zůstatek, protože odchozí platby převýšily platby příchozí. Dále předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou v databázi CCB a v insolvenčním rejstříků, kde nezjistila negativní údaje, žalovaná neměla žádné kontrakty. Skutečné výdaje žalované nebyly nijak zjišťovány ani ověřeny, žalobkyně je pouze odhadla na základě vlastního ekonomického modelu. Žalovaná porušovala povinnosti, neplnila splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni [datum], což žalované oznámila dopisem ze dne [datum]. Žalovaná za celou dobu trvání dohody načerpala částku 9 699 Kč a zaplatila 6 443,33 Kč. Společnost ČS následně dne [datum] prodala žalobkyni pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy nejpozději do [datum], a zároveň ji poučila, že pokud dluh nezaplatí, bude se inkaso dluhu řešit formou soudního řízení. Tato zásilka byla do poštovní přepravy dána dne [datum]. 5. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu 5 000 Kč, a to opakovaně, oproti závazku žalované tyto prostředky splácet s úrokem 16,90 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách po 250 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky úvěrovala žalované při výkonu své podnikatelské činnosti v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“), jelikož i úvěr je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. 6. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a to ani pokud se týká příjmů, které si ČS ověřila jen a pouze z jednoho výpisu z účtu, tak ani pokud jde o výdaje. Předchůdkyně žalobkyně nejenže nezkoumala skutečné výdaje žalované na její životní potřeby, ale ani se nepozastavila nad tím, že na výpisu z účtu, který k prokázání zkoumání úvěruschopnosti předložila (pokud soud již pomine, že výpis mapuje dobu po uzavření úvěru) je záporný zůstatek a rovněž údaj o placení nájemného ve výši 8 350 Kč, tedy ve výši přesahující částku výdajů žalované, kterou ČS stanovila na základě jejího interního ekonomického modelu. Z předloženého výpisu z účtu navíc právní předchůdkyně žalobkyně nemohla vycházet jako z celku, když se jedná o výpis za období od [datum] do [datum] a úvěr byl uzavřen dne [datum]. Ačkoliv měla žalovaná účet vedený přímo u předchůdkyně žalobkyně, tak na jakékoliv ověření za měsíce předcházející uzavření úvěru, bylo zcela rezignováno. Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ze kterých vychází interní ekonomický model předchůdkyně žalobkyně, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod. za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. 7. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském