9 C 75/2022-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku žalovaná dluží žalobkyni na podkladě smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou spolu uzavřely dne [datum], a na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 2 000 Kč oproti závazku žalované tuto částku vrátit do [datum] spolu s úrokem 0,9 % denně z vypůjčené částky, tj. celkem vrátit žalobkyni 2 540 Kč, čemuž žalovaná nedostála a na svůj závazek neuhradila ničeho. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku tak, že žalovaná se zaregistrovala na webovém portálu žalobkyně, v průběhu registrace zadala údaje, vč. mobilního telefonu a e-mailu, dále si zvolila heslo a po založení účtu prostřednictvím portálu požádala o poskytnutí úvěru, kde zadala výši a splatnost a seznámila se s veškerými informacemi, což potvrdila stiskem tlačítka“ zažádat”, čímž jí byly vygenerovány dokumenty spjaté s poskytnutím úvěru, vč. textu smlouvy. V případě souhlasu žalovaná zaškrtnutím tlačítka " Souhlasím s podmínkami smlouvy" a "souhlasím s VOP" a "souhlasím s podmínkami Předsmluvního formuláře" vyslovila souhlas s podmínkami dokumentace a stisknutím tlačítka "další" čímž byla přesměrována na dotazník týkající se její finanční a majetkové situace. Po kliknutí na tlačítko“ potvrdit žádost” se považuje žádost o úvěr za podanou a není možné ji nadále měnit. Ve smlouvě si strany pro případ prodlení žalované s vrácením úvěru ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, přičemž smluvní pokuta za dobu od [datum] do [datum] činí 760 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že s žalovanou vyplnila dotazník, ze kterého jsou zřejmé příjmy, které byly doloženy výpisem přijatých plateb na bankovním účtu a ověřen skrze aplikaci Kontomatik, a náklady, dále žalobkyně nahlédla do insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne [datum]. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 3. Dohodou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] která byla s žalovanou uzavřena elektronicky na portálu žalobkyně, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostním převodem na účet, který žalovaná sama označila, částku 2 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala žalobkyni vrátit tuto částku do 30 dnů od odeslání finančních prostředků spolu s úrokem 0,9 % (v případě splnění podmínek akce„ První půjčka zdarma“ byl úrok 0 %). Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že žalovaná vyplnila dotazník, ze kterého vyplývá, že je svobodná, žije s rodinou, pracuje pro [právnická osoba] stores [právnická osoba] s příjmem 7 500 Kč měsíčně a její výdaje činí měsíčně 2 000 Kč. Příjem si žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalované vedeného u [právnická osoba], který však obsahuje pouze příchozí platby od zaměstnavatele za měsíce červen až srpen [rok], nikoliv výdaje. Výpisem z aplikace Kontomatik (aplikace, umožňující službu informování o platebním účtu pro žadatele o půjčku) za posledních 6 měsíců soud zjistil, že jsou zde příjmy od zaměstnavatele a několik málo transakcí, ze kterých však není zřejmé k čemu sloužily. Žalobkyně částku 2 000 Kč zaslala na účet žalované dne [datum], žalovaná jí však nic nevrátila. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně prostřednictvím žalovanou k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne [datum], který předal k odeslání dne [datum]. V dopise byla žalovaná vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 7 dnů od data odeslání. 4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 2 000 Kč převodem na bankovní účet žalované, když soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalované, navíc tato skutečnost nebyla v průběhu řízení nijak zpochybněna. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. 5. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí. Lustrací žalované v insolvenčním rejstříku, aplikaci Kontomatik a databázi SOLUS, případně výpisy z účtu, které ověřují pouze tvrzené příjmy žalované, rozhodně nelze dojít k tomu, že žalobkyně vynaložila odbornou péči k tomu, aby si ověřila schopnost žalované splácet poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně měla posuzovat jak skutečné příjmy žalované, tak její skutečné výdaje, které si měla ověřit, a až na podkladě takových zjištění posoudit, zda je žalovaná úvěruschopná. Posouzení musí být provedeno v každém případě individuálně a nelze vycházet jen z toho, že žadatel o úvěr předloží k posouzení výpisy z účtu, které však absolutně nemapují jeho životní výdaje. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá kromě zákona i např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně plnila žalované, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované převodem na účet částku 2 000 Kč a žalovaná jí nevrátila ničeho, pročež jí stále dluží částku 2 000 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. Proto soud zavázal žalovanou k zaplacení právě částky 2 000 Kč. 6. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne [datum], kterým žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne [datum]. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne [datum]. Žalobkyně poskytla žalované k úhradě dlužné částky lhůtu 7 dnů, kterou soud vzhledem k výši požadované částky považoval za dostatečnou k tomu, aby dlužník zajistil finanční prostředky a tyto předal (zaslal žalobkyni). Z toho vyplývá, že žalovaná měla dluh splnit nejpozději do dne [datum]. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 2 000 Kč, a to ode dne [datum]. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 %, když soud je návrhem v žalobě vázán. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 2 126,12 Kč (58,97 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 1 479,02 Kč (41,03 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na ná