9 C 94/2022-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 608,65 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost [název společnosti] [anonymizována dvě slova] dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na podkladě které poskytla žalovanému částku 12 000 Kč převodem na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 5 390 Kč, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, a to za období od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti, tj. do dne [datum]. Žalovaný svůj závazek nesplnil a zaplatil předchůdkyni žalobkyně 0 Kč, tudíž se ode dne [datum] dostal do prodlení se zaplacením částky 17 390 Kč, čímž předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na úrok z prodlení z neuhrazené jistiny, nárok na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný na smlouvu, kterou mu předchůdkyně žalobkyně zaslala na verifikovaný e-mail, připojil jedinečný autorizační kód, který mu byl zaslán formou SMS zprávy na telefonní číslo, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Pohledávka za žalovaným byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a následně na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplatit jistinu 12 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 0000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 063,23 Kč (od [datum] do [datum] z částky 12 000 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 9 121,12 Kč (nesplacený úrok 3 231,12 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 390 Kč a poplatky za upomínání ve výši 500 Kč) a dále smluvní pokutu ve výši 608,65 Kč (0,1 % denně od [datum] do [datum]). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum]. 2. Podklady k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nedisponovala, proto vzala svou žalobu částečně zpět, co do částky 9 729,77 Kč představující kapitalizovaný úrok 9 121,12 Kč a smluvní pokutu 608,65 Kč. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 1, odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 96 odst. 4 o. s. ř. o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebylo potřeba souhlasu žalovaného, neboť ke zpětvzetí došlo před rozhodnutím ve věci samé. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 4. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] zavázala poskytnout žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 12 000 Kč, a to do tří dnů od uzavření smlouvy. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 14 369,04 Kč, z toho 355,07 Kč jako úrok (pevná sazba 36 % ročně) a 2 013,97 Kč jako poplatek za sjednání úvěru, a to do dne [datum]. Při překročení doby splatnosti si strany dohody ujednaly, že se celková vrácená částka zvýší na 17 390 Kč, neboť poplatek za sjednání úvěru v tomto případě bude 5 034,93 Kč. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet. Předchůdkyně žalobkyně splnila svůj závazek z dohody dne [datum] tím, že částku 12 000 Kč zaslala na účet označený žalovaným v písemné dohodě. Žalovaný na svůj závazek uhradil 0 Kč. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] následně dne [datum] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum]. Zásilka byla dle předložené kopie podacího archu dána k přepravě dne [datum]. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody, a to dopisem ze dne [datum], který podle připojeného poštovního podacího archu dala do přepravy dne [datum]. V předžalobní upomínce bylo navíc uvedeno, že dluh má žalovaný uhradit do [datum]. 5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce soud a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 13. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 12 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, který označil ve smlouvě. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). 14. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak