10 C 173/2022-83 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně původně požadovaly po žalovaném zvýšení výživného, které bylo naposledy upraveno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 13. 10. 2015 s účinností od 1. 7. 2012 ve výši 3 500 Kč pro žalobkyni a) a ve výši 3 000 Kč pro žalobkyni b), a to na částku 10 000 Kč od 1. 9. 2020 pro žalobkyni a) a od 1. 9. 2022 pro žalobkyni b). Žalobu odůvodnily změnou poměrů, která nastala od poslední úpravy výživného, neboť žalobkyně a) od 9/ 2020 studuje 3. ročník lékařské fakulty Univerzity [ulice] v [obec], žalobkyně b) od 9/ 2022 studuje 1. ročník lékařské fakulty [příjmení] univerzity v [obec], s čímž mají obě žalobkyně zvýšené výdaje jak v souvislosti s bydlením, tak s dopravou, stravou a učebními pomůckami. Přitom žalovaný, který je jejich otcem, se s nimi nestýká, žije v [země], výživné hradí jen díky činnosti Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí [obec], nemá další vyživovací povinnosti. Před zahájením jednání vzaly žalobkyně návrh částečně zpět s tím, že požadovaly zvýšení výživného na částku 7 000 Kč měsíčně pro každou. 2. Žalovaný souhlasil se zvýšením výživného od nástupu obou žalobkyň ke studiu na vysoké škole, avšak nesouhlasil s výší požadovaného výživného s odůvodněním, že žalovaný nemá stabilní zaměstnání, pracuje příležitostně jako pomocná síla na stavbách s měsíčním příjmem 2 000 US až 2 300 US. Ze svého příjmu hradí nájem ve výši 1 150 US a další měsíční náklady na stravu, dopravu, je rozvedený, nemá žádnou další vyživovací povinnost, jeho zdravotní stav je úměrný jeho věku, nemá majetek vyšší hodnoty. Za přiměřené považoval výživné ve výši 4 000 Kč pro každou žalobkyni s tím, aby dluh ze zpětného zvýšení výživného mu soud umožnil splácet ve splátkách. 3. Z nesporných tvrzeních účastníků, z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 3. 2015, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2015, č.j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyním byla naposledy upravena na částku 3 500 Kč měsíčně pro žalobkyni a) a 3 000 Kč pro žalobkyni b) počínaje dnem 1.7.2012. Při rozhodování soud tehdy vycházel ze zjištění, že žalovaný v době rozhodování měl měsíční příjem ze své pracovní činnosti ve výši 15 000 Kč, kromě žalobkyň neměl žádnou další vyživovací povinnost, žalobkyně a) navštěvovala 2.stupeň základní školy a žalobkyně b) 1. stupeň základní školy, matka obou žalobkyň měla další vyživovací povinnost k synovi [jméno] [příjmení] a její příjem činil 22 000 Kč měsíčně. [příjmení] [příjmení] univerzity v [obec] a Univerzity [ulice] v [obec] bylo dále prokázáno, že obě žalobkyně studují dosud na vysoké škole, žalobkyně a) od září 2020 lékařskou fakultu a žalobkyně b) od září 2022 rovněž lékařskou fakultu, žalobkyně a) za ubytování na kolejích platí 3 500 Kč měsíčně, žalobkyně b) za užívání bytu 5 000 Kč měsíčně, což bylo zjištěno z rezervační smlouvy k bytu v [obec] a z potvrzení vysoké školy. Z nesporných tvrzení účastníků, když žalobkyně nebyly schopny prokázat vyšší příjem žalovaného, soud zjistil, že příjem otce v USA se pohybuje v rozmezí 2 000 US až 2 300 US, žalovaný další vyživovací povinnosti nemá. Mzdovými listy, vystavenými [příjmení] základní a mateřskou školou v [obec], bylo dále prokázáno, že příjem Mgr. [jméno] [celé jméno žalobkyně], která je matkou žalobkyň a pracuje jako učitelka základní školy, činil v 11/ 2022 34 170 Kč a v 3/ 2023 34 170 Kč, přičemž z tohoto příjmu je srážka na exekuce cca 10 000 Kč. 4. Na základě výše uvedených skutečností tak soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný je otcem žalobkyň, naposledy bylo o výživném na žalobkyně rozhodováno rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 3. 2015, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2015, č.j. [číslo jednací], kdy bylo výživné zvýšeno od 1.7.2012 na částku 3 500 Kč pro žalobkyni a) a na částku 3 000 Kč pro žalobkyni b), v té době žalobkyně a) navštěvovala druhý stupeň základní školy a žalobkyně b) první stupeň základní školy, jejich potřeby byly tomuto zcela přiměřené, žily s matkou, která v té době pracovala s průměrným měsíčním výdělkem 22 000 Kč a měla další vyživovací povinnost k synovi, žalovaný pak byl řádně zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč. Následně žalobkyně a) nastoupila od září 2020 ke studiu lékařské fakulty v [obec] a žalobkyně b) v září 2022 rovněž ke lékařskou fakulty v [obec], kde obě studují dosud., s čímž mají zvýšené náklady, zejména na bydlení dopravu a učební pomůcky. Žalovaný na zvýšené potřeby žalobkyň nepřispívá, nestýká se s nimi, žije a pracuje v USA s měsíčním výdělkem 2000 US [číslo] US, nemá další vyživovací povinnosti ani majetek vyšší hodnoty. Veškeré potřeby žalobkyň hradí matka, jejíž čistý příjem ze zaměstnání činí 34 170 Kč, nemá další vyživovací povinnost. 5. Podle § 910 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 6. Podle § 913 odst.1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 7. Podle § 163 o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 8. V části částečného zpětvzetí žaloby bylo nejprve řízení podle § 96 odst.1, odst. 3 o.s.ř. částečně zastaveno, když ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání ve věci samé, tudíž nebylo potřeba zjišťovat stanovisko žalovaného k tomuto úkonu. 9. Ve zbytku soud po právní stránce posoudil věc ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný měl a nadále v době pokračujícího studia žalobkyň na vysokých školách má k žalobkyním vyživovací povinnost, neboť žalobkyně nejsou schopny samy se živit, když se kontinuálně připravují na výkon svého budoucího povolání. Vzhledem k věku žalobkyň je však stejně tak jako žalovaný na jejich výživu povinna přispívat i matka, která už svou vyživovací povinnost neplní jen svou osobní péčí. Jelikož přitom od poslední úpravy výživného ze strany žalovaného pro žalobkyně došlo kromě uplynutí značné doby též k podstatné změně poměrů jak na straně žalobkyň, tak na straně žalovaného i matky žalobkyň v podobě nárůstu nákladů na krytí potřeb žalobkyň spojených zejména s jejich studiem, ale i narůstajícím věkem, dále v podobě nárůstu příjmu na straně žalovaného, avšak i na straně matky žalobkyň, dospěl soud k závěru, že je namístě provést novou úpravu výše výživného pro žalobkyně od žalovaného, která by na všechny tyto uvedené změny reflektovala. V tomto směru má soud za to, že jsou splněny podmínky pro novou úpravu výživného z důvodu změny poměrů (stran popsaných skutečností) předpokládané ust. § 163 o.s.ř. ve spojení s § 913 odst.1 občanského zákoníku, a to už i k datům, uváděným v žalobě, a to konkrétně od 1.9.2020 u žalobkyně a) a od 1.9.2023 u žalobkyně b), od kterých se žalobkyně domáhaly nové úpravy (zvýšení) výživného žalobou. Dle názoru soudu, je při zohlednění délky doby uplynulé od poslední úpravy výživného a s ní spojených s věkem rostoucích potřeb žalobkyň, podstatného nárůstu jejich výdajů spojených se studiem na vysoké škole mimo jejich bydliště a stejně tak výrazného nárůstu příjmů na straně žalovaného o téměř trojnásobek (z 15 000 kč na [číslo] US), to vše při zohlednění i nárůstu příjmů matky žalobkyň (z 22 000 Kč na 34 000 Kč) odpovídající výraznější zvýšení výživného. Žalobní návrh obou žalobkyň v žalovaném období na částku 7000 Kč měsíčně pro každou je důvodný, když na výživě je povinna se obdobnou měrou jako žalovaný podílet též jejich matka, jež svou vyživovací povinnost k nim už neplní svou osobní péčí. S ohledem na tyto uvedené závěry proto soud žalobě vyhověl jak ohledně doby, od kdy má být výživné zvýšeno, tak, vázán rozsahem žaloby, i ohledně výše výživného, když soud ve sporném řízení nemůže přiznat více, než žalobkyně požadovaly. 10. Zpětným zvýšením výživného vznikl žalovanému dluh na výživném za dobu od 1.9.2020 dosud u žalobkyně a) ve výši 112 000 Kč a za dobu od 1.9.2022 až dosud u žalobkyně b) ve výši 32 000Kč, tedy rozdíl mezi tím co žalovaný měl hradit dle platné úpravy a co by měl hradit dle nové úpravy (u žalobkyně a) 3 500 Kč měsíčně za období od 01.09.2020 do 30.4.2023, tj. za 32 měsíců, u žalobkyně b), 4000 Kč za období od 1.9.2022 do 30.4.2023, tj. za 8 měsíců). Tyto částky dlužného výživného pak byl žalovaný soudem zavázán zaplatit žalobkyním spolu s běžným výživným dospělým do právní moci rozsudku, v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž u žalobkyně a) určil splátku vyšší s ohledem na výši dluhu a zbývající dobu studia žalobkyně a), a to s místem splatnosti úřadu, tak jak žalobkyně požadovaly. 11. Soudem stanovená povinnost k plnění ve splátkách má přitom oporu v ust. § 160 o