10 C 184/2023-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 11 132,25 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 132,25 Kč od 9.6.2023 do zaplacení s tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr řádně splácet ve sjednaných splátkách. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto se žalobkyně domáhala zaplacení zůstatku úvěru včetně smluvní pokuty dle čl. 6 a 6.5. smlouvy do 14. 9. 2020, a to v rámci soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. [spisová značka], kdy byla žalovaná dne 30. 10. 2020 zavázána platebním rozkazem k úhradě zůstatku úvěru včetně pokuty. Protože prodlení žalované trvalo i po tomto datu, domáhá se žalobkyně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 44 970,34 Kč od 15. 9. 2020 do 23. 5. 2023 v celkové výši 11 132,25 Kč. Schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, kdy se jednalo o doklady o příjmech, potvrzení o účtu žalované u peněžního ústavu, registry [příjmení] a NRKI a prohlášení žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se omluvila. 3. Ze listiny nazvané Návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] s datem 24. 3. 2019 včetně předsmluvního formuláře, prohlášením klienta, hodnocením klienta, historií (detaily) transakcí, prohlášením klienta z 24. 3. 2019, potvrzením Úřadu práce v [obec] z 21. 11. 2018 a potvrzením [obec] správy sociálního zabezpečení, oznámením ze dne 22. 3. 2020 o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvou ze dne 23. 5. 2023 včetně podacího archu pošty, bylo zjištěno, že dne 24. 3. 2019 byla podepsána smlouva o úvěru, na základě, které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně úroků a poplatků splatit ve sjednaných splátkách. V čl. 6 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Při ověřování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně z ověřených příjmů žalobkyně v celkové výši 15 985 Kč (rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč a invalidní důchod ve výši 4 485 Kč), výdaje nezjišťovala a neověřovala vůbec, zajistila si výpis záznamu z registrů [příjmení] a NRKI, totožnost žalované ověřila z občanského průkazu, k dispozici měla neúplný výpis z účtu žalované u [právnická osoba] za [číslo], ze kterého byl zřejmý zůstatek na účet na počátku a na konci tohoto měsíce, přičemž konečný zůstatek nepřevyšoval částku 1 000 Kč. Žalovaná svůj závazek neplnila řádně, k úhradě zůstatku úvěru byla zavázána výše uvedeným rozhodnutím zdejšího soudu. Předžalobní výzvou ze dne 23. 5. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalobkyně jako úvěrovaná společnost s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, dle které. žalované jako spotřebiteli poskytla částku ve výši 40 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy nezabývala. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Všechna ujednání předmětné smlouvy jsou tedy neplatná, včetně ujednání o smluvní pokutě, která je předmětem žaloby. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zcela úspěšná byly žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.