10 C 335/2022-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 19 113,05 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II., když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 21.4.2022. Na základě takto uzavřené smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně se sjednaným úrokem a poplatek v celkové výši 2 133,05 Kč do 16.6.2022. Žalobkyně svůj závazek po přezkoumání úvěruschopnosti žalované (výpisem z účtu, z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB, nebo CRIF) splnila a dne 21.4.2022 žalované úvěr poskytla bezhotovostním převodem na její účet č. [bankovní účet]. Následně se strany dohodly na prodloužení doby splatnosti úvěru do 19.5.2022 a na dalším poplatku s tím, že žalovaná měla v případě dodržení splatnosti zaplatit celkem 17 133,05 Kč. Žalovaná však úvěr ani poplatek nevrátila, proto žalobkyně požadovala kromě částky 17 133,05 Kč dále smluvní pokutu ve výši 1 980 Kč za období od 17.6.2022 do 26.10.2022, když dle smlouvy byla tato smluvní pokuta sjednána pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, poukazovala na nepřiměřené smluvní podmínky, které jsou v rozporu se zákonem o spotřebitelských úvěrech s tím, že žalobkyně postupovala bez odborné péče a v rozporu s dobrými mravy a namítala neplatnost předmětné smlouvy. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 20.12.2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 23.12.2022, přičemž žalovaná souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Z nesporných tvrzení účastníků a z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 21.4.2022, Všeobecných úvěrových podmínek žalobkyně, má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaná se dne 21.4.2022 dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit společně se sjednaným úrokem a poplatkem v celkové výši 2 133,05 Kč do 28 dnů od poskytnutí úvěru. Z nesporných tvrzení účastníků i z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně úvěrové prostředky ve výši 15 000 Kč žalované na její účet dne 21.4.2022 poskytla. Z listiny nazvané profil klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své příjmy ze zaměstnání vychovatelky ve výši 35 171 Kč, výdaje domácnosti ve výši 18 000 Kč, z čehož 9 000 Kč jsou úvěry v bance, 3 000 Kč hypotéka, 2 000 Kč náklady bydlení a 3 členové domácnosti, přičemž tyto údaje v žádosti nebyly ověřovány. Dále žalobkyně k důkazu předložila ještě výpisy z běžného účtu žalované za období od [číslo] do [číslo] nicméně z těchto rovněž vůbec nevyplývá, jaké náklady měla žalovaná na bydlení, přičemž počáteční a konečný zůstatek na těchto výpisech je vždy záporný. Z registru EUCB a REPI bylo dále zjištěno, že žalovaná měla úvěry, žádné po splatnosti. Z listiny nazvané předžalobní výzva k plnění ze dne 5.9.2022 a z připojeného poštovního podacího archu z téhož dne, má soud za to, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky do 7 dnů od doručení výzvy s tím, že ji zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud. Z potvrzení [právnická osoba] bylo dále zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobkyni na předmětný úvěr pod [variabilní symbol] dne [číslo] částku 2 478 Kč, 16.6.2022 částku 3 508 Kč a dne 28.12.2022 dvakrát 450 Kč. 5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaná se dne 21.4.2022 dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatků a úroků, tedy celkem částku 17 133,05 Kč do 28 dnů od poskytnutí úvěru, úvěrové prostředky žalobkyně žalované převedla na její účet dne 21.4.2022, žalovaná zaplatila dne 19.5.2022 částku 2 478 Kč, 16.6.2022 částku 3 508 Kč a 28.12.2022 částku 900 Kč, celkem 6 886 Kč. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované z údajů, které tato uvedla v žádosti o uzavření úvěrové smlouvy, dále měla k dispozici výpis z jejího běžného účtu za 3 měsíce, vždy se záporným zůstatkem. Žalovaná z poskytnutého úvěru ve výši 15 000 Kč uhradila bance celkem částku 6 886 Kč. Předžalobní upomínkou z 5.9.2022 vyzvala žalobkyně k úhradě zůstatku úvěru ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a je na místě jí částečně vyhovět. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. V daném konkrétním případě však žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána pouze na základě informací, které žalobkyně čerpala ze sdělení žalované v žádosti o úvěr a dále z výpisu jejího běžného účtu a z veřejných registrů. Dle názoru soudu však toto její zkoumání nemůže být posouzeno jako d