11 C 187/2022-34 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 18 231,36 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak to bylo specifikováno v žalobě, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 28 084 Kč a žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr řádně a včas splácet v 25 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 487 Kč měsíčně. Splatnost první splátky nastala po měsíci od data poskytnutí úvěru, kdy k čerpání došlo dne [datum], splatnost první splátky tedy nastala [datum]. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku ve výši 16 400 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně využila svého práva úvěr zesplatnit, k čemuž došlo dne [datum], kdy žalobkyně vyzvala dopisem z téhož dne žalovaného k úhradě celého zbytku dluhu. Aktuálně žalovaná částka 18 231,36 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 17 169,36 Kč, poplatků za pojištění ve výši 332 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 500 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet prostřednictvím odborných pracovníků, kteří podrobili žalovaného důslednému kreditnímu skóre, posoudili jeho příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumali několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalobkyni k doplnění svých tvrzení, ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného a k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Tato dne [datum] zaslala soudu sdělení ohledně prověřování bonity spotřebitele pomoci tzv. statistického modelu a úvěrovou zprávu včetně lustrace žalovaného v registrech NRKI, CEE, ISIR a SOLUS. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud dále ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], úvěrovými podmínkami žalobkyně – [anonymizováno] platné od [datum], výpisem čerpání splátek a úhrad žalovaného, výzvou ke splacení celého úvěru ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu, předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu, úvěrovou zprávou z nebankovního registru klientských informací a z úvěrové karty klienta. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 28 084 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto jistinu, navýšenou o úhradu roční úrokové sazby ve výši 21,84 %, roční procentní sazby 24,2 %, pojištění ve výši 83 Kč měsíčně a dalších nákladů. Celkovou částku 37 175 Kč se žalovaný zavázal splácet měsíčně ve 25 splátkách ve výši 1 487 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze dle jeho informací o příjmech a příjmech ostatních členů domácnosti, počtu vyživovaných osob a druhu bydlení uvedených v úvěrové smlouvě a dále dle lustrace v registrech NRKI, CEE a ISIR. Příjem žalovaného měl činit v době podpisu smlouvy 20 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 33 000 Kč měsíčně, celkové příjmy představovaly částku 53 000 Kč měsíčně. Výdaje domácnosti měly činit 4 000 Kč měsíčně (normativní náklady na bydlení 6 227 Kč měsíčně), životní minimum dospělých členů domácnosti 3 550 Kč měsíčně, životní minimum na jedno vyživované dítě 2 420 Kč měsíčně, splátky u žalobkyně 2 666 Kč, splátky jiným společnostem 824 Kč měsíčně a výše splátky schváleného úvěru 1 487 Kč měsíčně. Celkové výdaje měly činit částku 17 174 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, má jednu vyživovací povinnost a bydlí v nájmu. Žalovaný do podání žaloby uhradil částku 16 400 Kč. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy, který byl odeslán [datum]. Dne [datum] byl vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů, která byla odeslána dne [datum]. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 28 084 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také sp