11 C 226/2022-80 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 374 159,24 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 4. 9. 2018, na podkladě níž byl žalovanému poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba], úvěr ve výši 350 000 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal platit úvěr spolu s úroky ve výši 15,9 % ročně, a to společně s poplatky za služby spojené s vedením úvěrového účtu a poplatků vyúčtovaných za daný měsíc. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku, byl žalovaný povinen platit z nesplacených částek také úrok z prodlení a náklady spojené se správou úvěru, tj. smluvní pokutu za prodlení a další poplatky. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr neplatil řádně a včas ani přes opakované výzvy právní předchůdkyně žalobkyně, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého oprávnění a úvěr s účinnosti ke dni 2. 10. 2019 zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 2. 10. 2019, ve kterém byl rovněž vyzván k úhradě svého dluhu. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Předmětná pohledávka byla následně ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2019, a to s účinností ke dni 1. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem, který byl žalovanému odeslán doporučeně dne 27. 12. 2019, i přesto svůj dluh dále neplatil. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 369 858,95 Kč a poplatku ve výši 4 300,29 Kč a dále požaduje zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši ke dni postoupení pohledávky 6 369,92 Kč, a také úroky z úvěru ve výši 15,90 % ročně z částky 9 548,20 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, úroky z úvěru ve výši 15,90 % ročně z částky 360 310,75 Kč od 2. 12. 2019 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 374 159,24 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně jako poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jeho příjmu, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná. Dále sdělila, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč, a to v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 6 218 Kč, splatných vždy 20. dni kalendářního měsíce vyjma první splátky splatné 22. 10. 2018. Žalovaný na předmětnou pohledávku za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem částku 60 490,90 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 25. 11. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 12. 12. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to listinami označenými jako žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 3. 9. 2018, záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 4. 9. 2018, smlouva o úvěru ze dne 4. 9. 2018, posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 1. 9. 2018, ceník právní předchůdkyně žalobkyně, výpis z interního systému právní předchůdkyně žalobkyně (podklady pre súdne konanie), poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 30. 8. 2019, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 10. 2019, výpis z osobního účtu žalovaného za období 9/2017-9/2018, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 11. 2019 vč. přílohy č. 1 (seznam postoupených pohledávek) a přílohy č. 7 (potvrzení o zaplacení kupní ceny), dohoda o úplatě ze dne 29. 11. 2019, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 12. 2019 včetně podacího lístku ze dne 27. 12. 2019, předžalobní výzva ze dne 7. 1. 2020 včetně podacího lístku ze dne 8. 1. 2020. Na základě provedeného dokazování učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako smlouva o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k dispozici peněžní prostředky ve výši 350 000 Kč, vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a žalovaný se naopak zavázal úvěr splatit nejpozději do 20. 9. 2027 formou pravidelných měsíčních 108 splátek ve výši 6 218 Kč, přičemž poslední splátka bude ve výši 3 210 Kč. V dohodnuté době měl žalovaný poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich dohodnuté úroky ve výši 15,9 % ročně a dále zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ceny za poskytnuté služby uvedené v bodě 4.2 smlouvy. Žalovaný svůj závazek z uvedené dohody neplnil, když ke dni 30. 8. 2019 byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 21 101 Kč, tuto však nesplnil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 2. 10. 2019 zesplatnila celkový dluh vyčíslený ve výši 364 976 Kč. Žalovaný na předmětnou pohledávku za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 60 490,90 Kč Smlouvou ze dne 26. 11. 2019 došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 12. 2019. Předžalobní upomínka byla vyhotovena dne 7. 1. 2020, odeslána 8. 1. 2020, ve které byl žalovaný vyzván ke splnění svého dluhu nejpozději ve lhůtě do 17. 1. 2020. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím