11 C 234/2022-34 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 254 877,59 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak to bylo specifikováno v žalobě, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 258 000 Kč a žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr řádně a včas splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 430 Kč měsíčně. Splatnost první splátky nastala po měsíci od data poskytnutí úvěru, kdy k čerpání došlo dne [datum], splatnost první splátky tedy nastala 21. 7. 2021. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku ve výši 32 150 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně využila svého práva úvěr zesplatnit, k čemuž došlo dne 17. 3. 2022, kdy žalobkyně vyzvala dopisem z téhož dne žalovaného k úhradě celého zbytku dluhu. Aktuálně žalovaná částka 254 877,59 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 252 403,59 Kč, poplatků ve výši 312 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 432 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 500 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet prostřednictvím odborných pracovníků, kteří podrobili žalovaného důslednému kreditnímu skóre, posoudili jeho příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumali několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalobkyni k doplnění svých tvrzení, ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného a k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Tato dne [datum] zaslala soudu sdělení ohledně prověřování bonity spotřebitele pomoci tzv. statistického modelu a výpisem z běžného účtu, úvěrovou zprávu včetně lustrace žalovaného v registrech NRKI, CEE, ISIR a SOLUS. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud dále ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], úvěrovými podmínkami žalobkyně platné od 15. 11. 2020, výpisem čerpání splátek a úhrad žalovaného, výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 17. 3. 2022 včetně poštovního podacího archu, předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2022 včetně poštovního podacího archu, úvěrovou zprávou z nebankovního registru klientských informací, úvěrové karty klienta a výpis z běžného účtu žalované za období 3-5/2021. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru, ve které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 258 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto jistinu, navýšenou o úhradu roční úrokové sazby ve výši 23,29 %, roční procentní sazby 26,7 %, pojištění ve výši 358 Kč měsíčně a dalších nákladů. Celkovou částku 575 424 Kč se žalovaný zavázal splácet měsíčně v 96 splátkách ve výši 6 430 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze dle jeho informací o příjmech a příjmech ostatních členů domácnosti, počtu vyživovaných osob a druhu bydlení uvedených v úvěrové smlouvě a dále dle lustrace v registrech NRKI, CEE a ISIR a také výpisem z účtu za období 3-5/2021. Příjem žalovaného měl činit v době podpisu smlouvy 17 440 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč měsíčně, celkové příjmy představovaly částku 57 440 Kč měsíčně. Výdaje domácnosti měly činit 25 430 Kč měsíčně (normativní náklady na bydlení 2 713 Kč měsíčně, životní minimum dospělých členů domácnosti 3 860 Kč měsíčně, splátky u žalobkyně 4 000 Kč, splátky jiným společnostem 8 101 Kč měsíčně a výše splátky schváleného úvěru 6 430 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný do podání žaloby uhradil částku 32 150 Kč. Dopisem ze dne 17. 3. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy, který byl odeslán 17. 3. 2022. Dne 12. 4. 2022 byl vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů, která byla odeslána dne 13. 4. 2022. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 258 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky nesch