16 C 199/2022-49 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 72 122,95 Kč s příslušenstvím jakožto nesplaceného revolvingového úvěru s příslušenstvím, který žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy [číslo] ze dne 1. 2. 2021 ve formě úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč a jakožto nesplaceného revolvingového úvěru, který žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy [číslo] ze dne 6. 6. 2020 ve formě úvěrového rámce ve výši 60 000 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, ač jej k tomu soud vyzval. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl. 3. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 1. 2. 2021 účastníci uzavřeli smlouvu [číslo] v níž se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč, které měl žalovaný splácet s úroky měsíčními splátkami v minimální výši 297 Kč (smlouva o úvěru, úvěrové podmínky). Podpis žalovaného je na této smlouvě nahrazen číselným kódem. Žalobkyně v doplnění žaloby popsala způsob podepsání smlouvy žalovaným, leč nepoznačila žádný důkaz o procesu kontraktace. Přestože je přípustné smlouvu podepsat elektronicky, z hlediska hodnocení důkazů je nedostatečný dokument s jednoduchým číselným kódem bez jakéhokoli autentizačního či verifikačního prvku. Protože však soud jako věrohodný důkaz vyhodnotil níže uvedenou transakční historii, je jasné, že žalovaný mohl úvěr čerpat a splácet jen na základě uzavřené (podepsané) smlouvy. Proto bylo uzavření smlouvy prokázáno. Bylo by ovšem vhodné, aby žalobkyně buďto začala používat elektronické podpisy s mechanismem umožňujícím i v rámci hodnocení důkazů ověření pravosti podpisu, nebo aby předkládala důkazy o procesu podepsání smlouvy ze strany žalovaného. Žalovaný zde čerpal celkem částku 10 480 Kč, splatil celkem 1 800 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Při rozhodování o žádosti o úvěr žalobkyně nelustrovala žalovaného v Bankovním registru klientských informací. Z úvěrové zprávy, jež měla zachycovat dluhové zatížení žalovaného, není patrno datum jejího vzniku ani to, ke které smlouvě náleží. Nelze ji tudíž objektivně přiřadit ke smlouvě [číslo]. Žalobkyně nijak neověřila konkrétní výdaje žalovaného, jeho tvrzený příjem ani neřešila otázku, zda rodiče nebo někdo jiný žije s žalovaným ve společné domácnosti a jaké má výdaje, a spolehla se na obecné informace ze statistických modelů (úvěrová karta, úvěrová zpráva). Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 14 dnů od sepsání oznámení ze dne 30. 12. 2021 v oznámení o zesplatnění, doporučeně mu odeslaném dne 31. 12. 2021 (oznámení o zesplatnění, podací arch). V případě druhého žalovaného úvěru účastníci dne 6. 6. 2020 uzavřeli smlouvu [číslo] v níž se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 60 000 Kč, přičemž první čerpání představovala částka 19 980 Kč coby úvěr na nákup zboží u smluvního prodejce, [právnická osoba]. Žalovaný se úvěr zavázal splácet s úrokem v měsíčních splátkách ve výši 1 048 Kč (smlouva o úvěru, úvěrové podmínky). Žalovaný zde čerpal celkem částku 78 060 Kč, splatil celkem 32 354 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Při rozhodování o žádosti o úvěr žalobkyně nelustrovala žalovaného v Bankovním registru klientských informací. Z úvěrové zprávy, jež měla zachycovat dluhové zatížení žalovaného, není patrno datum jejího vzniku ani to, ke které smlouvě náleží. Nelze ji tudíž objektivně přiřadit ke smlouvě [číslo]. Žalobkyně nijak neověřila konkrétní výdaje žalovaného, jeho tvrzený příjem ani neřešila otázku, zda rodiče nebo někdo jiný žije s žalovaným ve společné domácnosti a jaké má výdaje, a spolehla se na obecné informace ze statistických modelů. Navíc žalovaný u této, dříve uzavřené smlouvy, uvedl, že má jedno dítě, zatímco u pozdější uvedl, že nemá žádné. V obou případech uvedl své měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, přestože v tomto případě uvedl, že bydlí v podnájmu, zatímco u prvního žalovaného úvěru, že bydlí u rodičů (úvěrové karty, úvěrová zpráva). I zde byl žalovaný vyzván k zaplacení do 14 dnů od sepsání oznámení ze dne 30. 12. 2021 v oznámení o zesplatnění, doporučeně mu odeslaném dne 31. 12. 2021 (oznámení o zesplatnění, podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a také jako věrohodné až na úvěrové zprávy v části, v níž by měly obsahovat pravdivou informaci o příjmech, výdajích, dětech a bydlení žalovaného. Důkazy byly jinak ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne 1. 2. 2021 účastníci uzavřeli smlouvu [číslo] v níž se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč, které měl žalovaný splácet s úroky měsíčními splátkami v minimální výši 297 Kč. Žalovaný zde čerpal celkem částku 10 480 Kč, splatil celkem 1 800 Kč. Při rozhodování o žádosti o úvěr žalobkyně nelustrovala žalovaného v Bankovním registru klientských informací. Z úvěrové zprávy, jež měla zachycovat dluhové zatížení žalovaného, není patrno datum jejího vzniku ani to, ke které smlouvě náleží. Nelze ji tudíž objektivně přiřadit ke smlouvě [číslo]. Žalobkyně nijak neověřila konkrétní výdaje žalovaného, jeho tvrzený příjem ani neřešila otázku, zda rodiče nebo někdo jiný žije s žalovaným ve společné domácnosti a jaké má výdaje, a spolehla se na obecné informace ze statistických modelů. Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 14 dnů od sepsání oznámení ze dne 30. 12. 2021 v oznámení o zesplatnění, doporučeně mu odeslaném dne 31. 12. 2021. V případě druhého žalovaného úvěru účastníci dne 6. 6. 2020 uzavřeli smlouvu [číslo] v níž se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši 60 000 Kč, přičemž první čerpání představovala částka 19 980 Kč coby úvěr na nákup zboží u smluvního prodejce, [právnická osoba]. Žalovaný se úvěr zavázal splácet s úrokem v měsíčních splátkách ve výši 1 048 Kč. Žalovaný zde čerpal celkem částku 78 060 Kč, splatil celkem 32 354 Kč. Při rozhodování o žádosti o úvěr žalobkyně nelustrovala žalovaného v Bankovním registru klientských informací. Z úvěrové zprávy, jež měla zachycovat dluhové zatížení žalovaného, není patrno datum jejího vzniku ani to, ke které smlouvě náleží. Nelze ji tudíž objektivně přiřadit ke smlouvě [číslo]. Žalobkyně nijak neověřila konkrétní výdaje žalovaného, jeho tvrzený příjem ani neřešila otázku, zda rodiče nebo někdo jiný žije s žalovaným ve společné domácnosti a jaké má výdaje, a spolehla se na obecné informace ze statistických modelů. Navíc žalovaný u této, dříve uzavřené smlouvy, uvedl, že má jedno dítě, zatímco u pozdější uvedl, že nemá žádné. V obou případech uvedl své měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, přestože v tomto případě uvedl, že bydlí v podnájmu, zatímco u prvního žalovaného úvěru, že bydlí u rodičů. I zde byl žalovaný vyzván k zaplacení do 14 dnů od sepsání oznámení ze dne 30. 12. 2021 v oznámení o zesplatnění, doporučeně mu odeslaném dne 31. 12. 2021. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z bezdůvodného obohacení (§ 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ ve spojení s § 87 odst. 1 třetí větou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelské úvěry v právní formě úvěrů (§ 2 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s § 2395n o. z.). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. ve spojení s § 421 odst. 1 o. z.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 3 písm. a) z. s. ú.). Splnila svou povinnost přenechat žalovanému k dočasnému užívání určité částky, které jí žalovaný měl postupně vracet s příslušnými úroky. Žalobkyně však nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. Podle tohoto ustanovení„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdroj