16 C 35/2022-74 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky specifikované výrokem I. se zdůvodněním, že žalobkyně jakožto agentura práce uzavřela dne [datum] pracovní smlouvu s žalovaným. Na základě této smlouvy byl žalovaný pokynem k dočasnému výkonu práce u uživatele ze dne [datum] přidělen k dočasnému výkonu práce k uživateli: [název právnické osoby] – [právnická osoba], se sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]“). Dne [datum] způsobil žalovaný škodu [právnická osoba]. Škoda byla způsobena tím, že žalovaný nechal nářadí – později žalobkyně doplnila, že šlo o kovové schůdky - v trase stroje [příjmení] [jméno] [číslo]. Žalovaný byl dne [datum] spolu s panem [jméno] [příjmení] přidělen směnovým mistrem panem [příjmení] k obsluze truhlářského CNC stroje. Jelikož byl pan [příjmení] služebně starším zaměstnancem, měl žalovaný respektovat jeho pokyny. CNC stroj obsahuje montážní stůl, na něhož jsou pokládány díly, které jsou CNC strojem opracovány. Pohyb montážního stolu zajišťují 2 měřicí pásy. Žalovaný byl způsobilý pouze k obsluhování montážního stolu (práci s díly zde pokládanými) a k ovládání jeho pojezdu. Žalovaný před danou událostí absolvoval vstupní školení. Po spuštění stroje byly následně schůdky zachyceny pohybujícím se montážním stolem a natlačeny na vodicí pás CNC stroje, čímž došlo k jeho poškození a deformované byly rovněž dotčené schůdky. Pás byl výrazně poškozen na straně stolu, kdy došlo k jeho natržení, protržení a poškození se vznikem asi 2 centimetrové rýhy, kterou byla rovněž poškozena i vnitřní ocelová lanka pásu. Svou vinu žalovaný uznal v protokolu o hlášení škody ze dne [datum]. Skutečnost, že byl pás, respektive CNC stroj, po vzniku škody (v omezeném rozsahu) v provozu, nemělo vliv na to, že se v daném případě jednalo o škodu totální. Pás bylo po vzniku škody nutné vyměnit, neboť byl neopravitelný, což se ovšem nevylučuje s tím, že mohl být po vzniku škody (při zohlednění jeho stavu) s příslušnou opatrností nadále využíván. Společnosti [název] tak vznikla škoda ve výši 117 637,40 Kč, která se skládala z částky 104.784,81 Kč představující cenu náhradního dílu (viz faktura ze dne [datum]) a částky 12.849,59 Kč představující cenu servisu stroje (viz faktura č. [číslo] ze dne [datum]). Společnost [název] následně část škody ve výši 109.791 Kč vyúčtovala žalobkyni fakturou [číslo] splatnou dne [datum]. Daná částka dle [právnická osoba] představovala maximální možnou částku, a to čtyřapůlnásobek průměrného výdělku žalovaného. Žalobkyně tuto částku zaplatila dne [datum] na bankovní účet [právnická osoba]. Vzhledem k tomu vznikl žalobkyni nárok na náhradu částky ve výši 109.786,5 Kč, kterou byla nucena [právnická osoba] uhradit za škodu způsobenou žalovaným. Žalobkyně popřela pravdivost tvrzení žalovaného, že pojezd spustil na pokyn [jméno] [příjmení], zatímco po výslechu tohoto svědka soudem (kdy svědek uvedl, že žalobkyni takový pokyn udělil), tuto okolnost přešla bez komentáře, ač ji soud jednoznačně vyzval, aby přesně specifikovala protiprávní jednání žalovaného. Teprve po výsleších svědků žalobkyně pod dojmem toho, co vypověděli, přišla s tvrzením, že použití schůdků bylo v daném čase a místě [právnická osoba] zakázáno. Právě tak se žalobkyně dodatečně přizpůsobila obsahu svědeckých výpovědí novým tvrzením, že [jméno] [příjmení] žalobkyně před spuštěním pojezdu vyzval k odstranění schůdků, leč žalobkyně jeho instrukci nesplnil. 2. Žalovaný ponechal konečné rozhodnutí na soudu, nicméně se proti žalobě bránil tvrzením, že pojezd stroje spustil na pokyn [jméno] [příjmení]. V okamžiku spuštění navíc nemohl z místa, kde stál, schůdky vidět. Připustil, že je na místo přinesl buďto on, nebo [jméno] [příjmení], a že je v inkriminovaném místě mohl skutečně sám ponechat a poté na ně zapomenout. Popřel však, že by bylo použití schůdků zakázáno. K práci je naopak v oné době běžně využívali všichni montážní dělníci. Dále argumentoval tím, že nebyl na práci se strojem předem proškolen, protože se ve [právnická osoba] [příjmení] tehdy stále spěchalo, a že až po vzniku škody podepsal v kanceláři [jméno] [příjmení] záznam o školení, které ovšem reálně neproběhlo ani předem, ani v danou chvíli, přičemž ke svému podpisu na záznam připojil skutečné datum„ školení.“ Pás nebyl natržený ani roztržený, pouze celkově opotřebený vrypy. 3. Před přezkumem merita se soud zabýval otázkou, zda je překážkou postupu řízení fakt, že se žalovaný účastní insolvenčního řízení. To však bylo zahájeno dříve, než řízení o žalobě společnosti [právnická osoba], které tedy nemůže být přerušeno (§ 140a odst. 1 první a druhá věta zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, dále„ i. z.,“ a contrario). Omezení zakotvená ustanoveními § 140c a § 141a i. z. se na tento případ nevztahují, neboť žalovaná pohledávka není zapodstatová ani jí na roveň postavená (§ 168, § 169 i. z. per eliminationem) a vznikla teprve po uplynutí lhůty k podání přihlášek do insolvenčního řízení. 4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně jako agentura práce uzavřela s žalovaným jako zaměstnancem dne [datum] pracovní smlouvu na práci stolaře na úvazek 37,5 hodin týdně, se zkušební dobou do [datum] a s dočasným přidělením žalovaného k výkonu práce u jiného zaměstnavatele na adrese [adresa], tedy v sídle firmy [název] (pracovní smlouva, dohoda o dočasném přidělení, pokyn k dočasnému přidělení). Téhož dne žalobkyně jako agentura práce s [právnická osoba] uzavřela dohodu o dočasném přidělení žalovaného jako svého zaměstnance k dočasnému výkonu práce k [právnická osoba] na dobu od [datum] do [datum] na adrese [adresa], k práci stolaře se mzdou 149,63 Kč hrubého za hodinu (dohoda o dočasném přidělení, pokyn k dočasnému přidělení). Téhož dne žalobkyně žalovaného k výkonu práce do firmy [název] vyslala, přičemž přidělovat žalovanému práci a kontrolovat ji byl oprávněn vedoucí zaměstnanec firmy [název] – [jméno] [příjmení], případně její vedoucí zaměstnanec na příslušném pracovišti (pokyn k dočasnému přidělení). Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán od [datum] do [datum], než byl jeho pracovní poměr rozvázán ve zkušební době, přičemž žalobkyně potvrdila, že neporušil pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem a že ve [právnická osoba] působil jako stolař na úvazek 37,5 hodin týdně (zápočtový list, pracovní smlouva, dohoda o dočasném přidělení, pokyn k dočasnému přidělení). [jméno] [příjmení] měl žalovaného proškolit na práci stolaře, což obnášelo mimojiné znalost BOZP, seznámení s pracovištěm a zacvičení a ověření znalostí praktickou zkouškou na pracovišti. Žalobkyně soudu předložila pouze černobílou a barevnou fotokopii záznamu o tomto školení. Originál ani na výslovnou výzvu soudu nedoložila a naopak uvedla, že jiný dokument nebyl ve firmě nalezen. Záznam podepsali [jméno] [příjmení] a žalovaný. Postrádá ovšem datum. A v jeho pravém spodním rohu je viditelný otisk nečitelného, zřejmě rukou psaného slova, který vypadá jako pozůstatek reprograficky zkopírovaného textu (barevná a černobílá fotokopie záznamu o vstupním školení, sdělení firmy [název] ze dne [datum]). Jediným dalším důkazem, podle nějž se žalovanému mělo předem dostat školení i na práci s ovládáním pojezdu montážního stolu, přitom byla svědecká výpověď [jméno] [příjmení], který měl právě školení provést a sepsat o něm zmíněný záznam (svědecká výpověď [jméno] [příjmení]). Tato výpověď nebyla z tohoto a také z níže rozvedených důvodů věrohodná. Z výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] přitom vyplynulo, že takové školení měla žalovanému poskytnout právě [právnická osoba] (svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Soud zde uvážil i okolnost, že originál záznamu o školení by zpravidla měl mít k dispozici zaměstnavatel, který je povinen vést o něm dokumentaci (§ 103 odst. 3 první věta zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p.“). Ze všech těchto důvodů žalobkyně neunesla subjektivní důkazní břemeno ke svému tvrzení, že žalovaný před vznikem škody podstoupil školení na práci s pojezdem montážního stolu. Dne [datum] [jméno] [příjmení] sepsal protokol, podle kterého dne [datum] vznikla v sídle firmy [název] škoda tak, že měl žalovaný ponechat v trase stroje [název] [anonymizována dvě slova] nářadí a následně manuálně spustit pojezd stroje, čímž došlo k posunutí nářadí přes ozubený měřicí řemen a k jeho poškození. Žalovaný k věci do protokolu uvedl, že„ při vrácení stolu došlo k zavadění pásu.“ Škodu měli dne [datum] zjistit [jméno] [příjmení] – vedoucí výroby, a [jméno] [příjmení] – směnový mistr (protokol o škodě). Měřicí pás stroje [příjmení] byl široký několik desítek cm a po obou stranách přímo naproti sobě výrazně narušený dvěma rýhami (fotografie stroje a poškozeného pásu). Dne [datum] žalovaný absolvoval u firmy [název] pracovní směnu jako montážní dělník – stolař. Spolu s ním na místě pracoval zkušenější zaměstnanec [název firmy], [jméno] [příjmení]. Ten nebyl jeho nadřízeným, a