19 C 22/2023-30 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 25 632 Kč spolu s příslušenstvím, jak toto bylo specifikováno v žalobě, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní (dále i jen banka) dne [datum] prostřednictvím internetových stránek banky [webová adresa], kdy žalovaný vyplnil požadované údaje, po jejich vyplnění proběhl automatizovaný schvalovací proces a žalovaný obdržel podpisový SMS kód. Po ověření identity žalovaného tento zaplatil částku 1 Kč na bankovní účet žalobkyně a po ověření shody majitele účtu se jménem žadatele byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 17 000 Kč na jeho účet, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku ve výši 833 Kč do 24 měsíců. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobila žalovaného důslednému credit scoringu, posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Strany si dále sjednaly řadu poplatků dle sazebníku žalobkyně. Žalovaný však neuhradil ničeho. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 16 280 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 1 683 Kč, poplatku úroků ve výši 4 165 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč a smluvních pokut ve výši 3 044 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, žalovaná částka však nebyla uhrazena. 2. Ve věci byl dne [datum] vydán Okresním soudem v Mostě elektronický platební rozkaz [číslo jednací], do něho žalovaný podal včas odpor, v němž uvedl, že žalobkyně nesplnila povinnost prověřit řádně úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a dále navrhl žalobu zamítnut nad rámec jistiny, resp. zůstatku nezaplacené části jistiny, tj. částky která představuje rozdíl mezi vyplacenou jistinou a již žalovaným uhrazenou částku. 3. Na to reagovala žalobkyně přípisem ze dne 23.11.2022, ve kterém uvedla, že vycházela při zkoumání úvěruschopnosti z toho, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 20 000 Kč, výdaje na domácnost ve výši 3 000 Kč, splátky jiných úvěrů ve výši 2 000 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost. K tomuto pak předložila tzv. výpočet MLS jako přílohu č. 5, ve kterém vypočítává tzv. volné prostředky ke splácení úvěru žalovaným a zde dospívá k tomu, že tyto volné prostředky žalovaný má. 4. Soud nařídil jednání ve věci na [datum], ke kterému se žalobkyně nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: podle úvěrové smlouvy ze dne [datum], uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi žalobkyní jako bankou a žalovaným, dne [datum] banka poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] částku 17 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku bance vrátit formou 24 měsíčních splátek a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatky, což má soud za prokázané z úvěrové smlouvy, předsmluvních informací k této úvěrové smlouvě. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, dále ho podrobila důslednému credit scoringu (což bylo prokázáno listinami označenými jako přílohy č. 1 – 5 ke credit scoringu), kdy žalobkyně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, a dále přezkoumala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. V této souvislosti pak žalobkyně tvrdila, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 20 000 Kč, žije sám, měsíční výdaje uvádí žalobkyně ve výši životní minima 3 860 Kč, a dále uvádí minimální výdaje na bydlení ve výši 5 310 Kč, oproti údajům sděleným žalovaným, a to že splácí na jiné úvěry částku 2 000 Kč pak žalobkyně toto vůbec ve svém výpočtu nezahrnuje. Žalobkyně tak dospěla dle této přílohy č. 5 jejího credit scoringu žalovaného, že žalovaný má volné prostředky ke splácení ve výši 9 288 Kč. Žalobkyně však nijak neprověřovala ani výši skutečných příjmů žalovaného, ani výši uvedených výdajů, tj. z čeho plyne čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 20 000 Kč, rovněž tak nejsou ničím ověřeny výdaje domácnosti ve výši životní minima 3 860 Kč a předpokládané minimální výdaje na bydlení ve výši 5 310 Kč. Ve volných prostředcích ke splácení pak nejsou zahrnuty splátky již na dosavadní úvěry ve výši 2 000 Kč, které sám uváděl žalovaný. Dále bylo prokázáno z potvrzení o provedení platby, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne [datum] částku 17 000 Kč. Žalovaný dosud zaplatil dle tvrzení žalobkyně pouze 1 281 Kč žalobkyni v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Žalovaný bance ve stanovené lhůtě 24 měsíců od poskytnutí částky 17 000 Kč neuhradil ničeho dalšího, vyjma zmíněných 1 281 Kč. V souvislosti s upomínáním žalovaného žalobkyně naúčtovala žalovanému další poplatky, jak je uvedeno v bodě 1. tohoto odůvodnění. Dlužná částka sestává z jistiny 16 280 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 1 683 Kč, úroků ve výši 4 165 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč a smluvních pokut ve výši 3 044 Kč. Dle předžalobní upomínky s datem 29.7.2022 měl žalovaný žalovanou částku vrátit žalobkyni ve lhůtě do 30 dnů od sepisu výzvy. 6. Soud byl při ústním jednání dne [datum] připraven žalobkyni poučit o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve vztahu k unesení břemene tvrzení a důkazního břemene, aby doplnila z jakých konkrétních údajů vycházela při stanovení volných prostředků ke splácení částky na daný úvěr, když dospěla k závěru, že žalovaný má měsíčně k dispozici částku 9 288 Kč, když této skutečnosti neodpovídají v řízení zjištěné skutečnosti, tj. přinejmenším to, že v této částce není zahrnuto 2 000 Kč, které žalovaný sám uváděl žalobkyni jako splátky na jiné úvěry, dále není zřejmé z jakých údajů vycházela žalobkyně při uvádění tzv. minimální částky na bydlení ve výši 5 310 Kč, zda jde o skutečné výdaje za případný nájem a spotřebované energie, či se jedná o částky fiktivní, přiřazené žalovanému. Žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.. 7. Dále soud vyšel také z té skutečnosti, že žalovaný ničím nerozporoval to, že od žalobkyně převzal [datum] částku 17 000 Kč a z této částky dosud zaplatil žalobkyni 1 281 Kč a dluží tak na jistině žalobkyni částku 15 719 Kč. 8. Ke svým osobním a majetkovým poměrům u jednání žalovaný uvedl prostřednictvím svého právního zástupce, že je zaměstnán s příjmem 20 000 Kč, jeho měsíční výdaje činí v souhrnné výši 12 000 Kč, když tato částka představuje náklady na bydlení, energie a životní náklady žalovaného, žalovaný žije sám, nemá žádnou vyživovací povinnost a splácí jiné závazky měsíčně ve výši 2 000 Kč. Je proto schopen splácet na svůj dluh u žalobkyně částku 1 500 Kč měsíčně. 9. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů a nesporných tvrzení učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva a téhož dne byly na účet žalovaného zaslány prostředky žalobkyně ve výši 17 000 Kč. Z této částky žalovaný dosud vrátil žalobkyni 1 281 Kč. Žalovaný svůj dluh nesplácel dohodnutým způsobem, tj. v pravidelných 24 měsíčních splátkách 1 542 Kč měsíčně, proto došlo k zesplatnění celého úvěru žalovaného dopisem žalobkyně ze dne 21.1.2022. Tento dopis byl žalovanému zaslán doporučeně. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak nikoli dostatečným způsobem, když soud nemá za prokázané, že by žalobkyně ověřila údaje sdělené žalovaným vyjma toho, že prověřila žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících a podrobila ho svému tzv. credit scoringu, který však vychází např. z nereálných výdajů (formou životního minima), a není ničím podloženo, co tvořilo konkrétní výdaje žalovaného na domácnost, jaké byly skutečné výdaje na bydlení žalovaného, na další jeho výdaje (doprava do zaměstnání, platby za energie, atd.). Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala ani příjmové poměry, ani výdajové poměry na straně žalovaného, ani jaké jsou jeho majetkové a jiné poměry. 10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitel