19 C 95/2023-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 17 830,84 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 16 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 17 456 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku ve výši 33 456 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku splatit v 17měsíčních splátkách po 1 968 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 21. 5. 2021. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Žalovaná uhradila částku ve výši 9 468 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl právní předchůdkyní žalobkyně zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 21. 05. 2021. Ode dne 22. 05. 2021 je tedy žalovaná v prodlení. V důsledku prodlení žalované vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dne 4. 4. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 27. 10. 2022. Žalovaná částka sestává z jistiny 11 808,50 Kč, dále částky 14 654,43 Kč, (tj. kapitalizovaného smluvního úroku 996,85 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 7 686,26 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 201,99 Kč, inkasního poplatku 2 294,40 Kč, smluvního úroku ve výši 2 474,93 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 361,21 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, a smluvní pokuty ve výši 6 022,34 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 1. 3. 2023, žalovaná částka však dosud nebyla uhrazena. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela i informací žalované v žádosti o úvěru, která ona uvedla o své osobě, o své finanční situaci, o výši svých příjmů, výši výdajů, svém zaměstnání. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 16 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku spolu s úroky a poplatky do 21. 5. 2021. Žalovaná dosud právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila částku 9 468 Kč. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávky ve znění Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022, včetně podacího archu, bylo zjištěno, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena žalobkyni a žalované bylo oznámeno, že došlo k postoupení její pohledávky na žalobkyni a současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení této výzvy. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 1. 3. 2023, a požádala žalovanou o úhradu dluhu do 9. 3. 2023. Úvěruschopnost žalované byla doložena žádostí o úvěr vyplněnou žalovanou, ze které vzal soud za prokázané, že žalobkyně je na rodičovské dovolené, má příjem ve výši 8 783 Kč, za bydlení a energie hradí částku ve výši 4 410 Kč. Podle právní předchůdkyně žalobkyně ji tak měsíčně zbývá částka 4 300 Kč. Žalovaná měla rovněž v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy ještě další půjčku, kterou žalovaná v žádosti označila jako půjčku věřitele EXPRESS CASH, a to bez toho, že by uvedla, kolik na tuto půjčku žalovaná splácí. Dále žalovaná uvedla, že má jednu vyživovací povinnost, má základní vzdělání, nemá bankovní účet, svůj příjem ve výši 8 783 Kč doložila poštovní složenkou. 5. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva a téhož dne si žalovaná převzala částku ve výši 16 000 Kč. Z této částky žalovaná dosud vrátila částku 9 468 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, avšak dle skutkových zjištěních soudu učiněných z předložených listinný důkazů – pouze žádosti o úvěr vyplněné žalovanou, naprosto nedostatečně. Měla-li žalovaná tvrzený příjem 8 783 Kč měsíčně ke dni 21. 12. 2019, k tomu jednu vyživovací povinnost, a dále další půjčku od EXPRESS CASH bez toho, že by bylo zjištěno v jaké výši jsou na tuto půjčku hrazeny splátky a žalovaná je na mateřské dovolené, přičemž za bydlení a energie hradí celkem částku 4 410 Kč, nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že žalovaná je schopna ještě hradit další závazek ze sjednané smlouvy o úvěru [číslo] to ve výši 1 968 Kč měsíčně. Žalované totiž nemohly totiž zbývat žádné volné prostředky k její úhradě, když příjem žalované byl pouze 8 783 Kč, z něhož hradila více než polovinu za bydlení a energie a na živobytí s jednou další vyživovanou osobou jí tak zůstávala částka pouze 4 300 Kč měsíčně, z níž ještě musela hradit blíže neurčenou částku na další půjčku od EXPRESS CASH. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala ani příjmové poměry, ani výdajové poměry na straně žalované, ani jaké jsou její majetkové a jiné poměry, čímž zcela rezignovala na svou povinnost zabývat se s odbornou péčí a způsobilostí zjistit skutečné poměry žalované a její schopnost splácet další závazek ve výši téměř 2 000 Kč měsíčně. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s.