40 C 1/2023-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 9 930,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 930,25 Kč od 12. 1. 2022 do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok za dobu od 3. 8. 2021 do 11. 1. 2022 ve výši 5 656,46 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 497,94 Kč a náklady spojených s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 2. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru – [název] půjčka [číslo] jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytla žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 111,29 % p.a. v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 997 Kč, přičemž první splátka byla stanovena na 2. 7. 2021. Žalovaná řádně neuhradila ani první splátku a dnem 3. 7. 2021 se dostala s úhradou dluhu do prodlení. Následně žalovaná na svůj závazek uhradila pouze dne 14. 7. 2021 částku 1 946 Kč, proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním přistoupila k zesplatnění celého úvěru k datu 11. 1. 2022. K tomuto dni žalovaná dlužila na jistině 9 930,25 Kč, přičemž žalobkyně dále požaduje sjednaný smluvní úrok ve výši 111,29% p.a. z částky 9 930,25 Kč za období od 3. 8. 2021 do 11. 1. 2022, tj. ve výši 5 656,46 Kč, jako i poplatky za odeslání dvou upomínek ve výši 900 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 497,94 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně tak, že prověřila údaje, uvedené žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr. Údaje uvedené žadatelem byly porovnány s údaji v doložených dokladech, prokazujících schopnost žadatele splácet úvěr. Jednalo se zejména o výplatní pásku, prokazující výši pravidelného měsíčního příjmu atd. Dále žalobkyně prověřila žalovaného, jako žadatele v dostupných registrech, jako je zejména centrální evidence exekucí a centrální registr dlužníků CCB - Czech Credit Bureau. Na základě všech takto získaných údajů a informací je pečlivě posouzeno, zda a v jaké výši lze žadateli úvěr poskytnout. Výsledkem prověřování bylo zjištění, že dlužník hradí pravidelně své závazky bez větších problémů a jeho doložený měsíční příjem a zjištěné měsíční výdaje nebrání poskytnutí úvěru v předmětné výši. 2. K výzvě soudu žalobkyně dále doplnila, že trvá na tom, že řádně a dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, když údaje zjišťovala z žalovanou předložených dokladů, z veřejně dostupných údajů, (např.: CEE a ins. rejstřík…) a také z prohlášení žalované ve smlouvě. Otázka posouzení schopnosti splatit úvěr by dle žalobkyně měla být především posouzením ze strany svéprávného žadatele o úvěr, v opačném případě by musel být takový dlužník posuzován, jako osoba omezená ve svéprávnosti v době podání žádosti. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 12. 1. 2023 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 7 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 2. 2. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru [název] půjčka [číslo] ze dne 2. 6. 2021 vč. smluvních podmínek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkovým kalendářem, dokladem o provedení platby ze dne 4. 6. 2021, výplatním lístkem žalované za měsíc 4/ 2021, lustrací v CEE, úvěrovou zprávou NRKI – BRKI, upomínkami ze dne 7. 8. 2021, 22. 8. 2021, 3. 9. 2021, oznámením o zesplatnění ze dne 10. 1. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 27. 1. 2022 vč. poštovního podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 2. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které žalobkyně poskytla dne 4. 6. 2021 žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o smluvní úrok s roční sazbou 111,29 %, tj. částku 29 910 Kč v 30 měsíčních splátkách po 997 Kč, počínaje 2. 7. 2021. Z předloženého výplatního lístku vyplývá, že žalované měla být zaměstnavatelem [právnická osoba] [část obce] [právnická osoba] v dubnu 2021 vyplacena čistá mzda ve výši 18 314 Kč, a to formou dobírky. Výdaje žalované nebyly nijak zjišťovány ani ověřovány. Žalovaná v době žádosti o úvěr měla jednu existující kreditní kartu s výší měsíční splátky 3 877 Kč. Další 3 žádosti o úvěr a jedna žádost o nesplátkový kontrakt jí byly odmítnuty. Žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu upomínkami ze dne 7. 8. 2021, 22. 8. 2021 a 3. 9. 2021. Dopisem ze dne 10. 1. 2022 bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 11. 1. 2022 a dále zaslána předžalobní upomínka vyhotovená dne 27. 1. 2022 s upozorněním na zaplacení dlužné částky do 14 dnů ode dne předání výzvy k poštovní přepravě, přičemž tato výzva byla odeslána na obě známé adresy žalované dne 28. 1. 2022. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 1 946 Kč. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské