41 C 115/2023-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce uzavřel dne 10. 7. 2012 se žalovaným Smlouvu o povoleném přečerpání č. [číslo] která je smlouvou o úvěru (dále jen " Smlouva). Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, v souladu s Podmínkami pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby (dále jen "Podmínky“). Zadáním autorizačního kódu žalovaný potvrdil svůj souhlas s uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru, přičemž autorizační kód nahrazuje fyzický podpis žalovaného. Součástí této smlouvy jsou Podmínky dále všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů v mBank (dále jen "VOP"), Sazebník bankovních poplatků mBank (dále jen " Sazebník) a Úrokový lístek mBank, s nimiž se žalovaný seznámil a souhlasil s nimi. V předmětné smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit až do výše 30.000 Kč, který mohl žalovaný čerpat realizací plateb a výběrů ze svého osobního účtu mKonto, č.ú.: [bankovní účet], vedeném u žalobce. Tento svůj závazek žalobce ke dni 10. 7. 2012 splnil. Žalovaný se zavázal zejména nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu dle Smlouvy a plnit veškeré své závazky z této Smlouvy vyplývající, tj. zejména řádně a včas uhradit dlužnou jistinu a úroky, na něž má [příjmení] nárok podle Smlouvy nebo Podmínek, a dále zajistit na svém účtu ke konci zúčtovacího cyklu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků úvěru z povoleného přečerpání včetně případných úroků z prodlení dle Podmínek. Dle § 5 odst. 1 Smlouvy je nesplacená jistina úvěru úročena roční procentní úrokovou sazbou ve výši 18,9 %, přičemž dle Podmínek žalobce účtuje úroky v měsíčních intervalech, a to v jednotlivých na sebe bezprostředně navazujících měsíčních zúčtovacích cyklech, přičemž každý zúčtovací cyklus končí k tomu dni v měsíci, který se svým číselným označením shoduje se dnem, v němž bylo povolené přečerpání poskytnuto. [příjmení] je v případě prodlení klienta s úhradou jakéhokoliv závazku ze Smlouvy, či při překročení povoleného limitu přečerpání, oprávněna úročit dlužnou částku Zvláštní úrokovou sazbou, sjednanou se žalovaným ve Smlouvě ve výši 30% (žalobce však z vlastního rozhodnutí ode dne vzniku Smlouvy úročil nepovolený zůstatek pouze sazbou smluvního úroku 18,9 %, a dále sazbou úroku z prodlení v zákonné výši, kteréžto v sazbě kapitalizovaného úroku sečetl dohromady) a dále požadovat uhrazení poplatků, smluvní pokuty a jiných plateb souvisejících s prodlením klienta dle aktuálně platného Sazebníku v souladu s § 7 odst. b) Smlouvy. Dle části § 7 odst. d) Smlouvy, pokud klient z jakéhokoli důvodu překročí úvěrový limit, stává se takováto částka nepovoleným debetním zůstatkem, který je žalovaný povinen splatit ihned. Dle odst. [číslo] Podmínek banka je oprávněna úvěr v plné výši prohlásit za splatný nebo odstoupit od Smlouvy zejména, je-li klient v prodlení s úhradou jakékoliv peněžité částky vůči mBank, či pokud dojde z jakéhokoliv důvodu k překročení úvěrového limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaný dne 10. 3. 2020 překročil úvěrový limit, nezajistil dostatek prostředků k pokrytí transakce a dostal se tak do nepovoleného debetního zůstatku, využil žalobce svého výše uvedeného práva dle Podmínek a od Smlouvy odstoupil, a to dopisem adresovaným žalovanému, čímž se stal dluh splatným ke dni 12. 5. 2020. Žalobce sděluje, že při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Dlužná částka je složena z nesplacené jistiny - záporného zůstatku na účtu ve výši 30.000 Kč tvořeného rozdílem mezi čerpanými prostředky a vklady žalovaného, - poplatků v celkové výši 668,57 Kč, - dlužného úroku smluvního úroku zkapitalizovaného ke dni 30. 11. 2022 na částku 6.300,72 Kč, - dlužného úroku z částek po splatnosti a nepovoleného debetního zůstatku zkapitalizovaného ke dni 30. 11. 2022 na částku 14.618,49 Kč, - úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 30.668,57 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, - zákonného úroku z prodlení z částky 30.668,57 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. Ze smlouvy o úvěru včetně VOP a výpisem z účtu mKonto žalovaného soud zjistil, že dne 10. 7. 2012 uzavřela banka s žalovaným prostředky komunikace na dálku Smlouvu o povoleném přečerpání, která je úvěrovou smlouvou. Na základě této smlouvy bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr do výše 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet a nepřečerpat povolený úvěrový limit. Výpisem z účtu žalovaného a výzvou k úhradě dlužné částky žalobce prokázal, že žalovaný dne 10. 3. 2020 překročil povolený úvěrový limit, nezajistil ani dodatečně dostatek prostředků na účtu, z tohoto důvodu prohlásil žalobce úvěr za splatný ke dni 12. 5. 2020, jak soud zjistil z Odstoupení od smlouvy spolu s poštovní dodejkou. Předžalobní upomínkou a poštovním podacím archem bylo v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobce touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neuhradí, bude se žalobce splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 4. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto prokazují nárok žalobce. 5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o úvěru, na podkladě které banka poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 30.000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej splácet včetně úrokového navýšení. Před uzavřením smlouvy banka řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný svůj závazek porušil tím, že přečerpal povolený limit a ani v dodatečně stanovené lhůtě nezajistil dostatek prostředků na účtu, prohlásila banka v souladu se smlouvou úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k jeho úhradě včetně poplatků a úvěrového navýšení. Žalovaný však dosud žalobci neuhradil z titulu této smlouvy částku specifikovanou shora. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Úvěrová smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nedílnou součástí smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i všeobecné obchodní podmínky žalobce, na které bylo výslovně odkázáno ve smlouvě ve smyslu § 1799 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a soud má za to, že v tomto směru je možno vyhodnotit tuto doložku odkazující na obchodní podmínky jako platnou, byť se v daném konkrétním případě jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil, dostal se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Žalobci tak proto vznikl vůči žalovanému též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši, dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Nákla