41 C 93/2023-37 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 10.419,73 Kč s příslušenstvím. Tento návrh odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným Smlouvu o bankovních službách [číslo] v jejímž rámci byla sjednána Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách. Dle této Dispozice byl žalobcem pro žalovaného veden běžný účet spojený se službou Flexikredit (bylo sjednáno i využívání platební karty), na jejímž základě mohl žalovaný běžný účet tzv. přečerpat, a tedy mohl čerpat z běžného účtu úvěr. Úvěrový produkt není běžným úvěrem, ale jedná se o tzv. kontokorentní úvěr, tedy žalovaný měl stanovený rámec, kolik může čerpat, zde, když bylo na něm, kolik a kdy uhradí na svůj dluh, když existence vyčerpaného úvěru měla pouze vliv na výši přirostlého příslušenství. Nicméně žalovaný se smluvně zavázal dosahovat příjmu na účet ve výši alespoň 50 % povoleného úvěrového limitu. Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu Flexikredit (překročení povoleného rámce a nedodržení minimálního měsíčního kreditního příjmu, případně došlo k úpadku žalovaného), byla mu služba Flexikredit výpovědí zrušena a žalobce pro porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupil k zesplatnění pohledávky a prohlásil dlužnou částku ve výši 10.068,61 Kč za splatnou ke dni 3. 5. 2022. [příjmení] v souladu s požadavky zákona účinného ke dni uzavření smlouvy, tj. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., případně § 9 zákona č. 145/2010 Sb. provedla s odbornou péčí a v souladu s nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z informací získaných od spotřebitele. Úvěrovaný byl zejména dotazován s ohledem na výši úvěru na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Žalovaná pohledávka se skládá z načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce 8.268,61 Kč. Výše dlužné jistiny je dána jako rozdíl mezi čerpáním ze strany žalovaného a úhradami připadajícími na dlužnou jistinu. V přiložené platební historii jsou pak jednotlivé úhrady viditelné, viditelné jsou zároveň úhrady připadající nejen na jistinu dluhu, ale i další položky. Dále je žalovaná pohledávka tvořena úrokem z prodlení počítaným z částky dlužné jistiny a kapitalizovaným, ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni 27. 9. 2022 v částce 351,12 Kč, jde pak o úrok z prodlení počítaný v zákonné sazbě z částky jistiny, a to za období následující po prodlení dlužníka s úhradou splatné jistiny dluhu do 27. 9. 2022, přičemž žalobce je oprávněn požadovat jen část úroku, která by mu dle zákona náležela. V částce 1.800Kč je pohledávka tvořena dílčími poplatky předepsanými žalovanému, jedná se o poplatky uvedené v přiloženém sazebníku na str. 8,9 přiloženého sazebníku (část Kreditní karty ke spotřebitelskému revolvingovému úvěru), jako poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu, případně též dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr, bylo-li toto v úvěrové smlouvě sjednáno. Jednotlivé předepsané poplatky jsou viditelné v přiložené platební historii. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve smyslu ust. § 142a o.s.ř., nicméně žalovanou pohledávku žalobci neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. Smlouvou o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty spolu se smluvními podmínkami bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 9. 1. 2017 s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému možnost kontokorentního úvěru, tedy možnost přečerpání prostředků na účtu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dosahovat příjmu na účet ve výši alespoň 50% povoleného úvěrového limitu. Výpisem z účtu žalobce prokázal, že žalovaný využil možnosti přečerpat prostředky na účtu. Oznámením o zesplatnění úvěru bylo prokázáno, že žalovaný porušoval smluvní podmínky a banka tak dlužnou částku 10.068,61 Kč prohlásila ke dni 3. 5. 2022 za splatnou. Žalovaný byl povinen uhradit tuto částku spolu s debetním smluvním úrokem ve výši 29% p.a. dle smluvních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávky včetně potvrzení o přijetí úplaty prokázal žalobce svou aktivní legitimaci ve sporu, tedy skutečnost, že pohledávka za žalovaným na něj byla platně postoupena. Skutečnost, že žalovaný řádně nesplácel to, k čemu se zavázal, byla prokázána předžalobní výzvou spolu s podacím archem. Žádostí o úvěru, vyjádřením k procesu posuzování úvěruschopnosti a podklady k tomuto posuzování žalobce prokázal, že před uzavřením smlouvy banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného. 4. Na základě provedeného dokazování učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným, jakožto fyzickou osobou, nepodnikatelem, byla uzavřena písemná smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce umožnil žalovanému přečerpání prostředků na běžném účtu a žalovaný se zavázal tuto částku splácet. Tato skutečnost byla prokázána smlouvou spolu se smluvními podmínkami. Žádostí o úvěr a podklady pro posouzení úvěruschopnosti bylo prokázáno splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Smlouvou o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že úvěrující následně postoupil svou shora specifikovanou pohledávku za žalovaným na žalobce. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k dobrovolné úhradě dlužné částky, jak soud zjistil z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání. 5. Po právní stránce má nárok žalobce oporu nejen v předložené úvěrové smlouvě, ale i v ustanovení § 2395 a násl. Občanského zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Předmětná smlouva má všechny náležitosti stanovené zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S oporou o shora uvedená zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost hradit žalobci poskytnuté finanční prostředky v dohodnutých splátkách a dostal se tak do prodlení, je povinen zaplatit žalobci rovněž úrok z prodlení. Nárok na úrok z prodlení je dán ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 6. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány. 7. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř, podle něhož má ve věci úspěšný žalobce nárok na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení žalobce pak představují částku 2.252 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále odměnou za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b) vyhl.č. 177/1996 Sb., k těmto náleží 3 režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH. Žalovaný je povinen zaplatit tyto náklady ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 ost. 1 o.s.ř.