10 C 167/2024-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 645,42 Kč (jistina úvěru) s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 265,55 Kč, specifikovanými ve výroku II. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že tuto částku dluží žalovaný na základě smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , uzavřené elektronicky (projevem vůle k uzavření smlouvy verifikační platbou v částce 0,01 Kč) dne 12. 4. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému po přezkoumání úvěruschopnosti nahlížením do veřejných registrů úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně úroků a poplatků v dvanácti měsíčních splátkách po 2 171,52 Kč, tedy celkem se zavázal vrátit 26 058,24 Kč nejpozději do 12. 4. 2024. Žalovaný však svůj dluh řádně nesplácel, proto byl úvěr ke dni 12. 10. 2023 zesplatněn a právní předchůdkyně žalobkyně vedle dlužné jistiny a poplatků požadovala další plnění specifikovaná výše včetně zákonného úroku z prodlení. Následně pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 a na ní navazujících dokumentů, a to ke dni 6. 11. 2023 na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 4. 7. 2024 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 22. 7. 2024, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, poskytla žalovanému převodem na jeho účet dne 12. 4. 2023 částku 15 000 Kč bez jakéhokoliv prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný netvrdil a neprokázal, kolik a zda řádně dluh splácel, žalobkyně úvěr zesplatnila, žalovaný dosud na jistině dluží 12 645,42 Kč. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ani právní předchůdkyni žalobkyně nic dalšího, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně z 19. 2. 2024, na základě které vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku vrátil do 29. 2. 2024. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy vůbec nezabývala a finanční prostředky žalovanému poskytla bez jakéhokoliv prověřování platební schopnosti žalovaného. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy vůbec, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána.10. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný netvrdil a neprokázal, kolik na předmětný úvěr zaplatil, žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil právě o částku 12 645,42 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni zaplatit tuto částku. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu, proto byla žaloba pro zákonný úrok z prodlení zamítnuta zcela, včetně dalších plnění z neplatné smlouvy.11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 60 % (s přihlédnutím k částečnému neúspěchu ke vztahu k příslušenství), neboť z původně žalované částky 18 417,74 Kč (včetně příslušenství) bylo žalobkyni vyhověno v částce 12 645,42 Kč. Neúspěch žalobkyně je představován 40 %, proto má žalobkyně právo na 20 % nákladů řízení. Při 100% úspěchu tyto náklady řízení představují částku 2 252 Kč, 20 % z této částky činí 450,40 Kč, proto soud zavázal žalovaného k úhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.