10 C 97/2024-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 485,94 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku s tím, že uvedenou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o bankovních produktech a službách, uzavřené dne 10.9.2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společnosti , právnická osoba, ) a žalovaným, na základě které se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. , č. účtu, , a dne 23.2.2022 po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr , produkt, kredit, který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše sjednaného limitu. Při zkoumání úvěruschopnosti vycházela banka z prohlášení žalovaného, kdy příjem ve výši 41 450 Kč si ověřila na základě dokladu o příjmu. Žalovaný však překročil sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr řádně nesplácel, proto banka převedla 26.8.2022 výši nepovoleného přečerpání účtu v částce 18 685,94 Kč na nově zřízený účet č. , č. účtu, . Žalovaný však nic nezaplatil, žalobkyně kromě zůstatku jistiny ve výši 18 685,94 Kč požadovala dále poplatek za 3 upomínky po 600 Kč v celkové výši 1 800 Kč a dále zákonný úrok z prodlení a smluvený úrok v původní smlouvě ve výši 21,99 % ročně od 19.9.2023 do zaplacení. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 18.9.2023 a 13.10.2023 byla předmětná pohledávka postoupena bankou na společnost , právnická osoba, a následně až na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 2.5.2024 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří- li se do 10-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 13.5.2024, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.4. Z listin nazvaných Smlouva o bankovních produktech a službách s datem 10.9.2021 a Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách s datem 23.2.2022 bylo zjištěno, že banka se zavázala vést pro žalovaného běžný účet na jeho jméno č. , č. účtu, a současně umožnila čerpat na tomto účtu finanční prostředky až do limitu 15 000 Kč s úrokem 21,99 % s tím, že žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet včetně úroků a poplatků. Banka měla k dispozici potvrzení o příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, z něhož byl zjištěn průměrný výdělek ve výši 41 450,50 Kč a dále z prohlášení žalovaného o tom, že je svobodný a žije v pronajatém bytě. Z výpisů z účtu žalovaného a z výpisu z úvěrového účtu bylo dále zjištěno, že žalovaný se dostal do debetu ve výši -18 685,94 Kč a tento debet byl převeden na úvěrový účet, přičemž dopisem z 27.8.2022 bylo žalovanému sděleno ukončení poskytování Flexi kreditu k běžnému účtu a současně byl žalovaný vyzván k zaplacení zůstatku ve výši 18 685,94 Kč. Upomínkami z 13.10., 11.11., 11.12.2022 byl žalovaný vyzýván opakovaně k zaplacení nedoplatku na úvěrovém účtu z nepovoleného debetu. Na základě Smluv o postoupení pohledávek z 18.9.2023 a 13.10.2023 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisy s daty 25.9. a 25.10.2023.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že od 10.9.2021 vedla banka pro žalovaného běžný účet a dne 23.2.2022 mu umožnila čerpat na tomto účtu finanční prostředky až do limitu 15 000 Kč s tím, že vycházela z jeho prohlášení o výši jeho příjmu, který si ověřila z potvrzení zaměstnavatele a měla k dispozici jeho výpis z běžného účtu. Žalovaný se na běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši 18 685,94 Kč, žalovaný nesplácel a dosud dluží žalobkyni, která je právní nástupkyní banky právě tuto částku.6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o kontokorentu s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech, které si sice ověřila z potvrzení zaměstnavatele, výdaje však bez jakéhokoliv zjišťování a prověřování, banka nezjišťovala vůbec, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.10. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala vůbec úvěruschopnost ve vztahu k výdajům žalovaného před uzavřením smlouvy, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, přičemž tato neplatná smlouva nebyla ani stranami podepsána.11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 18 685,94 Kč, žalovaný nic nezaplatil, žalovaný se tudíž na úkor žalobkyně obohatil o tuto částku, proto je povinen tuto částku žalobkyni vrátit a pro dal