13 C 109/2024-30 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 32 984,32 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 4. 2022uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to spolu s úrokem v pevné výši 761 Kč, s paušální cenou za plnění a služby související s poskytnutím úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradou za možnost hotovostních splátek ve výši 2 700 Kč. Celková dlužná částka tak měla činit 27 888 Kč a žalovaný jí měl uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátku byl žalovaný povinen uhradit do 7. 6. 2023. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když na tento uhradil celkem pouze , právnická osoba, Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, nárokuje žalobkyně neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 13 974,23 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok za dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 817 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 928,83 Kč, úhradu za umožnění hotovostních splátek ve výši 2 507,14 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 096,32 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok za období od 8. 6. 2023 do 11. 7. 2023 ve výši 653,61 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období do 11. 7. 2023 ve výši 1 260,49 Kč a dále smluvní úrok ve výši 8 % ročně a zákonný úrok z prodlení od 11. 7. 2023 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Od postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu dopisem, odeslaným dne 2 .11. 2023.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaným poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 7. 4. 2022, kde žalovaný uvedl, že je od 3. 11. 2021 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 14 119 Kč, výše jeho měsíčních výdajů činí 5 717 Kč, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Z listinných důkazů, předložených žalobkyní, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 7. 4. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru č. , hodnota, ), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli kromě jistiny zaplatit také úrok ve výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil pouze , právnická osoba, Kč (transakční historie). Dopisem ze dne 15. 8. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 2. 8. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023, odeslanou dne 2. 11. 2023, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací lístek). Z žádosti o úvěr ze dne 7. 4. 2022 vyplývá, že žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je zaměstnaný na dobu určitou (do 3. 11. 2022) a jeho jediným příjmem je mzda ve výši 14 119 Kč měsíčně. Je svobodný, bydlí u rodičů, nežije ve společné domácnosti s jinou osobou a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále uvedl, že jeho celkové měsíční náklady činí 5 717 Kč (z toho na bydlení a energie vynakládá 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč a na srážky ze mzdy/výživné 857 Kč). Žalovaný měl spolu s žádostí o úvěr věřiteli předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky (tyto listiny žalobkyně soudu ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. nepředložila).5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, aniž by si dlužníkem uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Z předložené žádosti o úvěr sice vyplývá, že žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně poskytnout pracovní smlouvu a výplatní lístky osvědčující výši jeho příjmu, ovšem žalobkyně tyto listiny soudu nepředložila a jejích existenci a obsah tudíž neprokázala. Navíc žalobkyně ani jen netvrdila, že by její právní předchůdkyně jakkoliv ověřovala výši skutečných výdajů žalovaného, nebo že by na základě konkrétních podkladů (např. výpisů z účtu) hodnotila jeho celkovou majetkovou situaci. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní dle § 588 o. z., k níž je