13 C 133/2024-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 3. 9. 2021 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku 10 400 Kč, představující kapitalizovaný smluvní úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 121 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za flexibilní splácení ve výši 2 779 Kč. Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit v 52 týdenních splátkách po 431 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 2. 9. 2022. Žalovaný dluh řádně a včas nehradil, když na tento zaplatil celkem pouze 3 155 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplatit dlužnou jistinu ve výši 8 845 Kč a zákonný úrok z prodlení od 3. 9. 2022, jehož část za období od 3. 9. 2022 do 14. 12. 2022 kapitalizovala v částce 386,97 Kč. Žalovaný dále dne 24. 3. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku 17 893 Kč, představující kapitalizovaný smluvní úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 201 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za flexibilní splácení ve výši 4 632 Kč. Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit v 52 týdenních splátkách po 729 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 3. 2022. Žalovaný dluh řádně a včas nehradil, když na tento zaplatil celkem pouze 16 545 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplatit dlužnou jistinu ve výši 3 455 Kč a zákonný úrok z prodlení od 24. 3. 2022, jehož část za období od 24. 3. 2022 do 14. 12. 2022 kapitalizovala v částce 302,22 Kč. Pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Od postoupení pohledávek žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 3. 9. 2021 a 24. 3. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva č. , tel. číslo, a smlouva č. , tel. číslo, ), na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční částky 12 000 Kč a 20 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli každý z úvěrů splatit v 52 týdenních splátkách, které však řádně nehradil, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil pouze 3 155 Kč na smlouvu č. , tel. číslo, a 16 545 Kč na smlouvu č. , tel. číslo, (2x tabulka umoření). Dopisem ze dne 16. 12. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení obou pohledávek na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 14. 12. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023, odeslanou dne 2. 6. 2023, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací lístek), a to ve lhůtě do 16. 6. 2023.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 odst. 1 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Soud aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba je co do nárokované jistiny důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční částky 20 000 Kč a 12 000 Kč. Žalobkyně, i přes výzvu soudu, ani jen netvrdila, že by před uzavřením uvedených smluv její právní předchůdkyně náležitě posoudila úvěruschopnost žalované a vzhledem k tomu, že sama v žalobě uplatnila pouze nárok na zaplacení rozdílu mezi skutečně poskytnutou a vrácenou finanční částkou, soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel finanční částky 20 000 Kč a 12 000 Kč (tj. celkem 32 000 Kč), přičemž dosud vrátil pouze 16 545 Kč a 3 155 Kč (tj. celkem 19 700 Kč). Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 12 300 Kč proto soud žalobě vyhověl.11. Co se týče nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, tento soud shledal nedůvodným. Soud přitom vycházel z toho, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.12. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. 8 Co 5/2024-160).13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalobkyni (žaloba byla zamítnuta pouze co do příslušenství, jehož výše je v kontextu celé žalované částky nepatrná) náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 a. t. částku 300 Kč. Za tři úkony (příprava a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby) tak žalobkyni náleží náhrada ve výši 900 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. (3 x 100 Kč) a 21 % DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, t