13 C 253/2024-57 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 85 371,68 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 16. 2. 2021 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 513 Kč splatných vždy 15. dne v měsíci. Žalovaný se dne 15. 1. 2023 dostal do prodlení s úhradou splátek a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 15. 6. 2023. Ke dni 22. 2. 2024 žalovaný dlužil žalobkyni jistinu úvěru ve výši 84 371,68 Kč, poplatky ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 566,03 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 825,16 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 8,05 % ročně a dále zákonný úrok z prodlení, to vše od 23. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh nesplnil ani poté, co mu byla dne 1. 2. 2024 odeslána předžalobní výzva.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr a dále vyhodnocením informací o běžném účtu žalovaného. Žalobkyně dále posuzovala informace z interních a externích databází, včetně bankovního a nebankovního registru, insolvenčního rejstříku a evidence exekucí, v nichž žalovaný neměl žádný záznam. Vyhodnocením uvedených informací žalobkyně dospěla k závěru, že průměrný příjem žalovaného činil 12 568 Kč a jeho průměrné výdaje 9 908 Kč. Platební kapacita žalovaného tak byla stanovena ve výši 2 660 Kč a byla shledána dostatečnou pro měsíční splátku úvěru, která činila 1 513 Kč. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 31 773 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnosti rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 11. 2. 2021 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 100 000 Kč, jehož část ve výši 39 069,34 Kč byla účelově určena na splacení dřívějších dluhů žalovaného a zbývající část byla žalovanému poskytnuta na určený bankovní účet bez určení účelu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně, a to v 96 měsíčních splátkách po 1 513 Kč (smlouva o úvěru ze dne 11. 2. 2021). Dne 17. 2. 2021 žalobkyně žalovanému sjednaný úvěr skutečně poskytla, a to v celkové výši 100 000 Kč (výpis z úvěrového účtu za období od 16.2. do 26. 2. 2021). Dopisem ze dne 17. 6. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila, a to z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek. Ke dni zesplatnění činila úvěrová pohledávka 89 455,66 Kč (dopis ze dne 17. 6. 2023 vč. dodejky). Žalobkyně vyzvala žalovaného z zaplacení dluhu rovněž předžalobní výzvou ze dne 1. 2. 2024 (předžalobní výzva vč. podacího lístku). V žádosti o úvěr ze dne 11. 2. 2021 žalovaný ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je důchodce, je rozvedený, bydlí v nájemním bytě a v domácnosti s ním nežije jiná osoba. Jeho čistý měsíční příjem činí 12 568 Kč a má pravidelné měsíční výdaje ve výši 4 326 Kč (z toho 2 326 Kč na splátky jiných úvěrů). Deklarované příjmy byly doloženy historii běžného účtu, vedeného u žalobkyně (žádost o úvěr). Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. ú. , tel. číslo, /, číslo, období od 1. 11. 2020 do 28. 2. 2021 vyplývá, že v listopadu 2020 měl žalovaný na účtu celkové příjmy ve výši 30 310 Kč a celkové výdaje ve výši 30 011,75 Kč, v prosinci 2020 celkové příjmy 63 010 Kč a celkové výdaje 62 827,26 Kč, v lednu 2021 celkové příjmy 55 968 Kč a celkové výdaje 55 144,33 Kč a v únoru 2021 celkové příjmy 99 055,02 Kč (zde je zahrnuta i bezúčelová část úvěru od žalované ve výši 60 846,02 Kč) a celkové výdaje 91 523,61 Kč. Zdrojem příjmů žalovaného je jednak důchod ve výši od 11 910 Kč do 16 910 Kč měsíčně, půjčky a úvěry, případně hotovostní vklady na účet. Většina výdajů žalovaného je tvořena splátkami úvěrů a platbami ve prospěch sázkové společnosti Tipsport.5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost žalobkyně nesplnila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. S ohledem na uvedený výklad, soud dospěl k závěru, že v posuzované věci žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. V tomto směru soud poukazuje především na to, že žalobkyně sice ověřila žalovaným deklarovaný pravidelná příjem, avšak již s potřebnou odbornou péčí neověřovala jeho skutečné pravidelné výdaje. Z výpisu z běžného účtu žalovaného, který byl veden u žalobkyně a tato jej tedy měla k dispozici přitom vyplývá, že žalovaný v každém z posuzovaných měsíčních období spotřeboval prakticky veškeré finanční prostředky na účtu, a to bez ohledu na to, jak měl vysoký příjem. S výjimkou měsíce únor 2021 (kde je výše příjmu podstatně ovlivněna poskytnutým úvěrem) v žádném z posuzovaných měsíců žalovanému nezůstal dostatek prostředků na úhradu splátky sjednaného úvěru, natož, aby mu na účtu zůstala alespoň minimální finanční rezerva. Současně žalobkyně zjevně ignorovala skutečnost, že podstatnou část výdajů žalovaného (často převyšující jeho pravidelný příjem z důchodu) tvořily platby za sázkové či hazardní hry, které je z hlediska úvěruschopnosti dlužníka potřeba považovat za rizikovou aktivitu.12. Nesplnění povinnosti vyplývající žalobkyni z § 86 ZoSÚ, má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, a to neplatnost absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti