19 C 43/2024-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím, kterým byl kapitalizovaný úrok ve výši 1 014,27 Kč za dobu od 1. 11. 2006 do 31. 10. 2007, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, (dále jen "Smlouva"), na základě níž poskytla společnost , právnická osoba, žalované půjčku ve výši 12 000 Kč. Tato částka byla žalované vyplacena při podepsání Smlouvy a žalovaná svým podpisem rovněž stvrdila, že výše uvedený finanční obnos v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek 7 968 Kč. Společnosti , právnická osoba, tak měla žalovaná vrátit celkem 19 968 Kč, a to v 52týdenních splátkách. Žalovaná na svůj dluh zaplatila pouze 6 953,73 Kč. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 52 týdnů od data podpisu, tj. 21. 10. 2007. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 převedena na , Anonymizováno, změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Následně pak došlo k dalšímu postoupení smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 13 014,27 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč a souhrnného poplatku 1 014,27 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek výzvou ze dne 18. 11. 2022 k zaplacení ve lhůtě do 29. 11. 2022, žalovaná však ničeho neuhradila2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.4. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvou o půjčce č. , tel. číslo, ze dne , datum, , včetně smluvních podmínek smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, včetně podacího archu a další smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky ze dne 18. 11. 2022, včetně poštovního archu, zjistil skutkový stav, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje.5. Soud tak učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce č. , tel. číslo, se společnost , právnická osoba, jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne , datum, skutečně poskytla žalované peněžní prostředky – půjčku ve výši 12 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 19 968 Kč, z toho 12 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 7 968 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52 týdenních splátek; v rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila řádně a včas, na uvedenou půjčku zaplatila pouze 6 953,73 Kč, kterou žalobkyně započetla na souhrnný poplatek, ze kterého tak požaduje zaplatit pouze 1 014,27 Kč, jistinu požaduje žalobkyně uhradit celou po žalované, za předpokladu, že by smlouva o půjčce byla platně uzavřena, přičemž ani následně pak žalovaná neuhradila ničeho, a to přestože byla vyzývána k úhradám dluhu, předžalobní výzva žádala po žalované splatit dluh do 29. 11. 2022 žalobkyni.6. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a následně ze dne 24. 8. 2018 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Předžalobní výzvou byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky z označené smlouvy o půjčce s tím, nechť svůj dluh zaplatí nejpozději do 29. 11. 2022.7. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. se na tuto věc použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí dosavadními právními předpisy (tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).8. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.9. Podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.10. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.11. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v části důvodná a lze jí proto částečně vyhovět. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 1. 11. 2006 podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které měla vzniknout uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se naopak měla zavázat vrátit bance celkem částku 19 968 Kč, z toho 12 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 7 968 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52týdenních splátek.12. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných v této smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvy uzavírala jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 7 968 Kč za poskytnutí půjčky 12 000 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky na dobu 52 týdnů představuje 66,4 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úroky (odměnu) nepřiměřeně vysokou, přesahující více než 3x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednané úroky v půjčce pro jejich nepřiměřenou výši jako úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatků nevzniklo. Přitom podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvy o půjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o půjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o půjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smluv došlo. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , přitom uzavřela se společností , Anonymizováno, , a ta následně se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovanou. Na základě těchto smluv o postoupení pohledávek proto byly pohledávky vůči žalované se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedeny ze společnosti , p