40 C 18/2024-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 6. 10. 2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 070,52 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 2. 2024 byl žalovaný vyzván, aby se podle § 115a o.s.ř. vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru, formulářem spotřebitelského úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 7. 4. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 070,52 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023 byla předmětná pohledávka postoupena na společnost žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva ze dne 30. 6. 2023 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci.7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci.8. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.12. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.13. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Soud nepřiznal žalobkyni celý nárok na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale pouze část nároku z titulu bezdůvodného obohacení, jak konečně žalobkyně v žalobě případně požadovala. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o poplatku za sjednání úvěru a jeho výši, který byl sjednán ve výši 5 070,52 Kč a dospěl k závěru, že požadavek za zaplacení tohoto poplatku je vlastně úrokem peněžité zápůjčky, neboť představuje úplatu za poskytnutí úvěru. S ohledem na výši jistiny 8 000 Kč a výši zmiňovaného poplatku za poskytnutí úvěru odpovídá zmiňovaný poplatek částku přesahující více než 63 % jistiny. Taková výše (v podstatě úroku) je zcela nepřiměřená. Z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku za sjednání úvěru vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Žalobkyni tak právo na úroky v podobě poplatku za sjednání úvěru nevzniklo.16. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od doručení předžalobní výzvy (datum podání + 3 dny), tedy od 7. 7. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně (k tomu soud dodává, že zákonná výše k tomuto dni činila 15 % p.a., avšak žalobkyně požadovala toliko 11,75 % úrok z prodlení a soud nemůže přisoudit více, než je uvedeno v žalobě). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobě nevyhověl a žalobu zamítl.17. Dle § 142 odst. 2 pak má žalobkyně právo na úhradu 22,40 % nákladů řízení. Tyto představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměnu právního zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1) písm. c) bod 2., tj. 900 Kč, k těmto 3 režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH. Výše nákladů řízení tak činí 2 252 Kč. 22,40 % z této částky pak představuje 504 Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný výrokem III. rozsudku zavázán ve lhůtě mající opodstatnění v § 160 odst. 1 o.s.ř.