10 C 203/2025-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku dluží žalovaný na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené elektronicky dne 27.9.2023 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu neurčitou převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal splácet každý měsíc smluvní úrok ve výši 40 % z jistiny, přičemž jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo z části, kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný však svůj dluh řádně nesplácel, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31.1.2024 a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné jistiny a kapitalizovaného úroku a dále požadovala zákonný úrok z prodlení od 31.1.2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 2.10.2025 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.4. Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bez podpisu žalovaného bylo zjištěno, že dle této listiny se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr převodem na jeho bankovní účet ve výši 10 000 Kč. Z potvrzení , právnická osoba, . bylo dále zjištěno, že žalobkyně převedla na účet č. , č. účtu, dne 27.9.2023 částku 10 000 Kč. Z dopisu nazvaného Zesplatnění spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o tom, že z důvodu jeho prodlení byl úvěr č. , hodnota, zesplatněn. Z předžalobní upomínky a podacího lístku s datem 14.6.2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude pohledávka vymáhána soudně.5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prověřování úvěruschopnosti převodem na jeho účet dne 27.9.2023 částku 10 000 Kč, žalovaný nic žalobkyni nevrátil, a to ani přes předžalobní výzvu. Uzavření smlouvy nebylo prokázáno, listina není žalovaným podepsána.6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.7. S ohledem na skutečnost, že žalovaný smlouvu nepodepsal, smlouva uzavřena nebyla, proto byly pak strany povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč, přitom žalovaný žalobkyni nezaplatil nic, žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil právě o částku 10 000 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni zaplatit tuto částku. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu.8. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta.9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně je srovnatelný s úspěchem žalovaného (s přihlédnutím i k neúspěchu ke vztahu k příslušenství), proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.