119 C 3/2025-42 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 61 272 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 63 000 Kč na účet žalovaného, který měl být splacen ve 48měsíčních splátkách po 3 689 Kč. Žalovaný se prokazatelně dostal do prodlení, když měl uhradit na úvěr celkem 177 072 Kč, avšak zaplatil žalobkyni pouze 80 079 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 61 272 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 28 572,62 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti žalovaného ve výši 1 200 Kč, dále z další smluvní pokuty ve výši 29 005 Kč a úrokového příslušenství, které se skládá z obchodních úroků a úroků z prodlení. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje žádnou konkrétní dokumentací ohledně výdajů žalovaného. Ověřila pouze výše tvrzených příjmů žalovaného za dobu od 3/2021 až 6/2021, výpisem z jeho běžného účtu. Žalovaný uhradil na konkrétní úvěrovou smlouvu celkem částku 40 579 Kč do zesplatnění a částku 39 500 Kč po zesplatnění, což v součtu činí 80 079 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 8.7.2024, avšak žalovaná částka dosud nebyla uhrazena.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ověřovala žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, které byly sděleny žalovaným. Měla za dostatečnou rezervu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji žalovaného k tomu, aby byl žalovaný schopen splácen měsíčně sjednanou splátku ve výši 3 689 Kč. Rovněž vycházela z toho, že žalovaný je svobodný, bez vyživovacích povinností.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud z listin předložených žalobkyní, a provedených k důkazům, které byly označeny jako předžalobní výzva ze dne 8.7.2024 včetně dokladu o doručení (čl. 8-9), hodnocení klienta ze dne 28.6.2021, karta klienta, historie pohybů na běžném účtu žalovaného za období od 1.3.2021 do 25.6.2021 (čl.18), prohlášení klienta ze dne 26.8.2021, návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. smlouvy , Anonymizováno, (čl. 21-23), splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, (čl. 24), oznámení o schválení úvěru ze dne 29.6.2021 (čl. 25), dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru č. , hodnota, (čl. 26-27), doklad o vyplacení úvěru, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 63 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit ve 48měsíčních splátkách po 3 689 Kč, celkem se tak žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku ve výši 177 072 Kč. Na tento úvěr žalovaný dosud uhradil částku ve výši 80 079 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI, dále také výpisem z běžného účtu žalovaného za dobu od 3/2021 do 6/2021, ovšem tento výpis zahrnoval pouze jednorázové příjmy žalovaného v měsíci od jeho zaměstnavatele. Dále bylo vycházeno také z toho, že žalovaný má výdaje ve výši životního minima a náklady na bydlení má ve výši 2 603 Kč, avšak tyto náklady na bydlení nebyly ničím ověřeny. Dále také bylo vycházeno z toho, že žalovaný má měsíční splátku na jiný úvěr ve výši 2 733 Kč, přičemž věřitelem (úvěrujícím) je žalobkyně. Celkem tak žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný má měsíční příjem ve výši 62 458 Kč, výdaje ve výši 9 196 Kč a volné prostředky (rezervu) ke splácení ve výši 52 262 Kč. Jiné doklady k prověření úvěruschopnosti žalobkyně neměla (soud v to nepočítá doklady o ověření totožnosti žalovaného) a nedoplnila tvrzení a nenavrhovala k tomu žádné další dokazování, a to přesto, že při jednání dne 15.10.2025 byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a důkazy k prověření úvěruschopnosti, když soud nevzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o prověření úvěruschopnosti žalovaného, které by u žalobkyně mohly vést k závěru, že žalovaný je schopen případný úvěr splácet. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 8.7.2024 a zaslána doporučeně žalovanému. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, když nebylo doloženo, že by žalobkyně ověřila u žalovaného jakékoliv výdaje, vycházela pouze z životního minima, jedinou ověřenou platbu pak byla splátka na úvěr, který měl žalovaný již dříve u žalobkyně ve výši 2 733 Kč.5. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalovanému jako spotřebiteli byla žalobkyní jako poskytovatelem předána peněžní částka ve výši 63 000 Kč ve formě úvěru, vyplacená mu na běžný účet, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaný na poskytnout částku dosud vrátil 80 079 Kč. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalovaného není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalovaného, jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.12. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, nep