119 C 8/2025-47 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 74 454 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne 27. 10. 2023. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 56 000 Kč dne 27. 10. 2023. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,27 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 3 346 Kč počínaje měsícem listopad 2023. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, veřejných databází SOLUS a NRKI umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 64 882,81 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 55 746,49 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 136,32 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 64 882,81 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 27. 2. 2024 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze do 1. 7. 2024 ve výši 8 174,88 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 55 746,49 Kč ode dne 27. 2. 2024 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 66,27 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 22. 3. 2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši 15 % p.a. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně v této věci zaslala.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.4. Soud z listin předložených žalobkyní, označených jako smlouva o úvěru č., hodnota, ze dne 27. 10. 2023, Dodatek ke smlouvě a Technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu, Oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru, Dodejka k Oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru, Doklad o vyplacení úvěru, Formulář hodnocení klienta, Ověření v registru SOLUS – bez negativního příznaku, Ověření v registru NRKI – bez negativního příznaku, Doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalované – hodnocení klienta, předžalobní výzvy, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27. 10. 2023 smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla na účet žalované peněžní prostředky ve výši 56 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu společně s dohodnutými úroky (celkem částku ve výši 160 608 Kč ve 48měsíčníchh splátkách po 3 346 Kč. Na tento úvěr žalovaná dosud uhradila 3 400 Kč dne 14. 11. 2023, dále již nehradila ničeho. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databázích, dále bylo vycházeno v případě výdajů žalované pouze z částky 4 860 Kč jako životního minima a částky 4 698 Kč jako nákladů za bydlení. U příjmů žalované bylo vycházeno z částky 14 408 Kč označených jako „důchod“, avšak bez dalšího ověření. Jiné doklady k prověření úvěruschopnosti žalobkyně ani k výzvě soudu nedoložila a nenavrhovala ani k tomu žádné další dokazování. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že žalobkyně řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, když nebylo doloženo, že by žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalované, její osobní a majetkovou situaci před poskytnutím úvěru a zjistila tak to, zda je žalovaná schopna platit měsíčně za sjednaný úvěr splátku 3 346 Kč, a to po dobu 48 měsíců s ohledem na své osobní a majetkové poměry.5. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalované jako spotřebiteli byla žalobkyní jako poskytovatelem předána peněžní částka ve výši 56 000 Kč ve formě úvěru, vyplacená jí na účet, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaná na poskytnout částku vrátila pouze 3 400 Kč, což odpovídá pouze první splátce. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalované není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí výdaje právě žalované, jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.12. Žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené příjmy a výdaje žalované, jaké jsou její reálné příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp. a počíná-li si žalobkyně n