13 C 216/2025-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 17 973,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr do výše 63 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím vrátit, a to v pravidelných denních splátkách. Úvěr byl žalované vyplacen v celkové výši 8 000 Kč, a to na bankovní účet. Žalovaná se s úhradou splátek dostala do prodlení a žalobkyně proto úvěrovou smlouvu vypověděla. Žalovaná se tak následujícího dne dostala do prodlení s úhradou celého úvěru, který neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobou uplatněný nárok sestává z jistiny ve výši 7 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 158,91 Kč a smluvního úroku ve výši 9 714,08 Kč. Žalobkyně dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 100,08 Kč za prodlení žalované s úhradou dluhu.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované posoudila vyhodnocením informací, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, nahlédnutím do veřejných rejstříků a nebankovních databází, jako i kontrolou poskytnutého výpisu z účtu. Tímto způsobem žalobkyně dospěla k závěru, že čistý příjem žalované činil 43 400 Kč měsíčně a umožňoval bezproblémové splácení úvěru. Dále doplnila, že žalovaná na úvěr nezaplatila ničeho.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 11. 10. 2024 uzavřeli účastníci smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě (smlouva o úvěru, VOP, potvrzení o autorizaci totožnosti, potvrzení o provedené platbě). Žalovaná se zavázala úvěr splatit v denních splátkách, jejichž výše měla být určena dle VOP. Předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2025, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací lístek). V rámci posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z toho, že žalovaná žije společné domácnosti s jednou další osobou, její čistý měsíční příjem činí 43 400 Kč a pravidelně vynakládá 6 400 Kč na jiné půjčky, 12 000 Kč na bydlení, 5 000 Kč na další nezbytné výdaje a 3 000 Kč na zbytné výdaje. Žalobkyně následně vypočetla minimální výdaje žalované částkou 20 510 Kč, přičemž dospěla k závěru, že její disponibilní příjem činí 19 400 Kč měsíčně (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaná dále žalobkyni doložila výpis z běžného účtu za období od 9. 10. 2023 do 4. 10. 2024, z něhož vyplývá, že žalovaná měla pravidelný příjem z vdovského důchodu (17 017 Kč měsíčně), který jí byl ale naposledy vyplacen za období do 5. 8. 2024 (v měsíci červenec 2024) a z dalšího důchodu vyplaceného německými orgány (kolem 8500 až 10 000 Kč měsíčně). Jiné pravidelné příjmy ve výpisu z účtu (alespoň v období 3 měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy) zachyceny nejsou. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že poslední platbu nájemného za červen 2024 žalovaná zaplatila v červenci 2024, přičemž v dalších měsících žádné podobné platby za bydlení, či jiné běžné výdaje na bankovnímn účtu zachyceny nejsou. Naproti tomu z výpisu vyplývá, že žalovaná opakovaně hradila úroky z prodlení za úvěr, poskytnutý jí společností , právnická osoba, , přičemž ve výpisu je velké množství poznámek o odmítnutí inkasa ve prospěch uvedeného poskytovatele úvěrů (výpis z účtu). Z nerozporovaných tvrzení žalobkyně soud dále zjistil, že žalovaná na úvěr nezaplatila ničeho.6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Nedostatky v postupu žalobkyně soud spatřuje především v tom, že žalobkyně nekriticky akceptovala údaje o příjmech a výdajích žalované, uvedené samotnou žalovanou, aniž by tyto řádně ověřila. Žalobkyně přitom měla k dispozici výpis z bankovního účtu žalované, a pokud by jeho obsah vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že příjmy na předmětném účtu zdaleka nedosahují výši deklarovanou žalovanou. Doložená příjmy v období posledních 3 měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy jsou dokonce nižší než žalobkyní vypočítané minimální výdaje žalované. Z výpisu z účtu také vyplývá, že žalovaná byla v době uzavření úvěrové smlouvy v prodlení s úhradou jiných svých závazků, což žalobkyně rovněž nijak nereflektovala. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.12. S ohledem na neplatnost smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč, přičemž žalovaná jí nevrátila ničeho. Co do jistiny úvěru proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána.13. Žalovaná byla vyzvána k vrácení dlužné částky dopisem ze dne 19. 6. 2025, který jí byl téhož dne odeslán prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den, tj. 24. 6. 2025, a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru (uvedená v předžalobní výzvě) uplynula 27. 6. 2025. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 11,50 % ročně od 28. 6. 2025 do zaplacení. Pokud žalobkyně nárokovala úrok z prodlení již od 11. 2. 2025, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl, neboť doručení výpovědi úvěrové smlouvy (formou e-mailu) žalobkyně neprokázala.14. Lhůta ke splnění dluhu činí tři dny od právní moci rozsudku (160 odst. 1 o. s. ř.)15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 973,04 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla částka 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodle