13 C 274/2025-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12 762 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci dne 21. 3. 2024 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které jí byly zaslány ve dvou platbách na bankovní účet. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit, spolu se sjednaným poplatkem ve výši 2 762 Kč, a to do 19. 5. 2024. Žalovaná svůj dluh nesplnila řádně a včas, když do podání návrhu na vydání EPR uhradila pouze částku 4 142 Kč, která byla žalobkyní započtena na smluvní pokutu. Žalobkyně dále požaduje zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (po 500 Kč za každou z pěti výzev k úhradě dluhu). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 9. 4. 2025.2. K výzvě soudu ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně svá tvrzení nedoplnila a navrhla, aby její nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení. Dále doplnila, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 8 300 Kč.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 21. 3. 2024 účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované ve dvou platbách finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč (smlouva o zápůjčce, dodatek, 2x potvrzení o platbě), kterou se žalovaná zavázala vrátit do 12. 4. 2024, a to spolu s poplatkem ve výši 2 462 Kč. Žalovaná ve sjednaném termínu zápůjčku nevrátila, když na tuto zaplatila celkem 8 300 Kč (výpis z účtu). Předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2025, odeslanou téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě tří dnů (předžalobní výzva, podací arch).6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nevyhověla výzvě soudu k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a v žalobě sama uvádí, že pokud uplatněný nárok z titulu úvěrové smlouvy nebude mít soud za prokázaný, žádá jej posoudit jako bezdůvodné obohacení, soud dospěl k závěru, že povinnost ověřit úvěruschopnost žalované žalobkyně nesplnila, což má za následek absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.12. S ohledem na neplatnost smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná jí vrátila 8 300 Kč. Pokud žalobkyně platby od žalované započetla na jiné nároky než na jistinu úvěru, soud k těmto zápočtům nepřihlížel, když s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy žalobkyni nevznikl nárok na jakékoliv plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut. Celou uhrazenou částku je proto nutné považovat za úhradu jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rozsahu rozdílu výše uvedených částek, tedy co do částky 1 700 Kč, která představuje dosud neuhrazenou jistinu úvěru, proto soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.13. Žalovaná byla vyzvána k vrácení dlužné částky dopisem ze dne 9. 4. 2025, který jí byl téhož dne odeslán prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den, tj. 14. 4. 2025, a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 17. 4. 2025. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 12 % ročně od 18. 4. 2025 do zaplacení. Pokud žalobkyně nárokovala úrok z prodlení již od 20. 5. 2024, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl, neboť ze sjednané doby splatnosti nebylo možné vycházet z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy.14. Lhůta ke splnění dluhu činí tři dny od právní moci rozsudku (160 odst. 1 o. s. ř.)15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 762 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla částka 1 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 13 % a ve zbývajícím rozsahu (87 %) byla úspěšná žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.16. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 12 762 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a) ZSoP (tj. do výše SoP 1 000 Kč), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 ZSoP).