13 C 65/2025-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 348 736,55 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, . dvě smlouvy o úvěru:a) Na základě smlouvy o úvěru ze dne 7. 12. 2022 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 380 000 Kč, a to z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově, převodem na běžný účet žalovaného. Smluvní úrok z úvěru byl sjednán sazbou 8,30 % ročně. Dále se žalovaný zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle smlouvy a sazebníku banky. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatků byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 22. 4. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr k témuž dni zesplatnila. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 322 285,54 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč a dále smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 85 730,11 Kč, z toho na jistinu úvěr bylo započteno 57 714,46 Kč.b) Na základě smlouvy o úvěru ze dne 6. 1. 2016 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč, a to z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově, převodem na běžný účet žalovaného. Smluvní úrok z úvěru byl sjednán sazbou 12,90 % ročně. Dále se žalovaný zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle smlouvy a sazebníku banky. V rámci úvěrové smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit poplatek ve výši uvedené v čl. II smlouvy. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatků byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne 14. 3. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr k témuž dni zesplatnila. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 20 891,01 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 460 Kč a dále smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 631 219,26 Kč, z toho na jistinu úvěru bylo započteno 379 108,99 Kč.Pohledávky z úvěrových smluv byly postoupeny žalobkyni smlouvou ze dne 12. 9. 2024, a to s účinností ke dni 19. 9. 2024. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno a žalobkyně jej před podáním žaloby písemně vyzvala k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrových smluv posoudila schopnost žalovaného úvěry splácet tak, že kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. Pokud jde o příjmy, žalovaný k žádosti o úvěr doložil potvrzení, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání v případě jednotlivých žádostí činil 2 921 GBP, resp. 102 949 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Tímto výpočtem právní předchůdkyně žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného, přičemž zohlednila také výši splátek, které žalovaný hradil na jiné své závazky.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. U jednání byla žalobkyně podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to zejména pokud jde o to, jestli a případně jak byly před uzavřením úvěrových smluv zjišťovány a ověřovány skutečné pravidelné výdaje žalovaného. V reakci na tuto výzvu žalobkyně nic dalšího nedoplnila.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 6. 1. 2016 a 7. 12. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o úvěru – Expres půjčka, na základě kterých byly žalovanému bezhotovostně poskytnuty finanční částky 400 000 Kč a 380 000 Kč (2x smlouva o úvěru, 2x výpis z úvěrového účtu). Žalovaný se zavázal věřiteli každý z úvěrů, spolu se smluvním úrokem, splatit ve sjednaných měsíčních splátkách. Jak vyplývá z výpisů z úvěrových účtů, žalovaný tyto splátky řádně a včas nehradil, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil na úvěrový účet č. , č. účtu, celkem 85 730,11 Kč a na úvěrový účet č. , č. účtu, celkem 631 219,26 Kč, (2x výpis z úvěrového účtu, 2x platební historie). Dopisy ze dne 15. 3. 2024, resp. 24. 4. 2024, proto právní předchůdkyně žalobkyně oba úvěry zesplatnila, a to ke dni 14. 3. 2024, resp. 22. 4. 2024 (2x oznámení o zesplatnění úvěru). Dopisem ze dne 30. 9. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětných úvěrových pohledávek na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 12. 9. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh, dohoda o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 19. 11. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu z obou úvěrových smluv, a to ve lhůtě do 4. 12. 2024 (předžalobní výzva, podací lístek). V jednotlivých žádostech o úvěr žalovaný uvedl, že je rozvedený, bydlí v pronajatém domě/bytě a má jednu vyživovací povinnost (v případě žádosti z roku 2016), resp. žádnou vyživovací povinnost (žádost z roku 2022). Dále uvedl, že ze zaměstnání má čistý měsíční příjem ve výši 102 949 Kč (v roce 2016), resp. 85 000 Kč (2022). Ohledně výdajů žalovaného není v žádosti uvedeno ničeho (2x žádost o úvěr). Deklarovanou výši příjmů žalovaný doložil potvrzením zaměstnavatele (2x potvrzení o příjmu).6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvy uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na ně i ustanovení zákona č. č. 145/2010 Sb. (ve vztahu ke smlouvě ze dne 6. 1. 2016) a zákona č. 257/2016 Sb. (ve vztahu ke smlouvě ze dne 7. 12. 2022).7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 , věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Výše uvedená ustanovení je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho sc