19 C 4/2025-42 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 494 092,72 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 510 000 Kč, který měl být zaplacen v pravidelných měsíčních splátkách po 6 817 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 21.1.2024 zesplatnila. Žalovaná částka ve výši 494 092,72 Kč se sestávala z částky jistiny ve výši 459 502,47 Kč, částky 5 444 Kč za poplatky, částky 10 300,30 Kč, což představovalo úroky s úrokovou sazbou 7,99 % ročně, dále z částky 18 845,95 Kč, což představovalo úroky z prodlení běžící po dni splatnosti do 1.5.2024. Následně pak dne 23.4.2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni ke dni 1.5.2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 16.5.2024. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila dosud částku 142 841,80 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně posuzováno a vyhodnocena na základě údajů od žalované, dále pak výpisy z jejího běžného účtu, lustrací ve veřejných rejstřících i v interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě takto zjištěných údajů pak právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotí bonitu žalované, když zjistila že příjem žalované se pohybuje okolo 21 548 Kč měsíčně, výdaje za nájem byly nulové, dále ze statistických údajů vypočetla právní předchůdkyně žalobkyně částku nákladů žalované ve výši 11 902 Kč měsíčně. Celkové splátkové zatížení žalované činilo 8 317 Kč měsíčně (a to včetně jiných splátkových povinností), z čehož dospěla právní předchůdkyně žalobkyně, že žalované zbývalo na pokrytí jejích životních nákladů 13 231 Kč měsíčně. Žalované byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka ze dne 16.5.2024, avšak žalovaná částka dosud nebyla uhrazena.3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, o částečném zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu ve , adresa, ze dne , právnická osoba, , č. j. , spisová značka, . Toto usnesení nabylo právní moci dne 6.3.2025. Předmětem řízení tak zůstal projednání žaloby o zaplacení částky 494 092,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 459 502,47 Kč od 22.1.2024 do zaplacení.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.5. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a označenými jako rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , příjmové transakce zaúčtované na účet č. , č. účtu, za dobu od 1.8.2020 do 18.8.2021, žádost o poskytnutí úvěrového produktu z 18.8.2021, posouzení úvěruschopnosti klienta z 1.9.2021, smlouva o úvěru ze dne , datum, , výzva k uhrazení závazku, předžalobní upomínka ze dne 16.5.2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.5.2024, z nichž vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsali dne , datum, smlouvu o úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 510 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet ve výši 6 817 Kč měsíčně, přičemž úvěr měl být nejpozději zaplacen do 10.6.2030. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databází, vnitřních databází právní předchůdkyně žalobkyně, dále pak zjištěním příjmů na účet žalované za období od 1.8.2020 až 18.8.2021, z něhož bylo vyhodnoceno, že žalovaná má měsíční průměr v příjmech ve výši 17 747 Kč. Dále bylo zjištěno, oproti tomu, co bylo uvedeno v posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 1.9.2021, že žalovaná byla dříve vdaná za , jméno FO, , se kterým měla dvě děti , jméno FO, (narozená v roce , Anonymizováno, ) a , jméno FO, (narozeného v roce , Anonymizováno, ). Otec dětí pak platil na tyto děti výživné v celkové výši 3 800 Kč. Jaké byly skutečné výdaje žalované ke dni uzavření úvěrové smlouvy, zjištěno nebylo, neboť ze shora označeného rozsudku ze dne , datum, vyplývalo, že žalovaná bydlí s dětmi v bytě o velikosti 3+1, ve kterém platí nájemné a inkaso ve výši 9 900 Kč, avšak v posouzení o úvěruschopnosti klienta tato částka zmíněná není (je uvedena, že žalovaná má výdaje ,,ve výši 0 Kč“). Rovněž tak žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že má nulové splátky na jiné úvěry, což však nebyla pravda, neboť sama právní předchůdkyně žalobkyně do posouzení o úvěruschopnosti klienta uvedla, že zjistila že žalovaná splácí revolvingový úvěr s orientační splátkou 1 600 Kč a hotovostní úvěr se splátkou 2 781 Kč. Žalobkyně ani po poučení dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. při jednání dne 9.7.2025 nedoplnila k výzvě soudu další údaje k úvěruschopnosti žalované, když ze shora popsaného dokazování k této otázce nebylo možné vzít za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalované. Předžalobní upomínka zůstala bez reakce žalované.6. Soud hodnotil všechny důkazy jednotlivě jakož i ve vzájemných souvislostech, přičemž tyto důkazy vyhodnotil jako věrohodné. Soud neprováděl veškeré důkazy označené žalobkyní, jde o tu část důkazů, které se vztahovaly k úvěrovému účtu žalované, neboť s ohledem na právní posouzení tohoto případu, byly tyto důkazy nadbytečné, když soud vycházel z toho, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, jak je uvedeno v dalších bodech tohoto odůvodnění.7. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, když nebylo možné vyhodnotit z údajů, které měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici (žalovaná jako samoživitelka, žijící se dvěma nezletilými dětmi ve věku , Anonymizováno, , s příjmem 17 747 Kč, výživným 3 800 Kč, dalšími závazky ve výši 2 781 Kč měsíčně a 1 500 Kč měsíčně, bez reálně zjištěných skutečných výdajů žalované), že žalovaná bude do budoucna schopna měsíčně splácet na poskytnutý úvěr částku ve výši 6 817 Kč. Kdyby totiž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila skutečnou výdajovou stránku žalované, její osobní a majetkovou situaci před poskytnutím úvěru a zjistila tak to, zda je žalovaná skutečně schopna měsíčně splácet 6 817 Kč, musela by dospět k závěru, že z údajů, které měla k dispozici o žalované, není možné uzavřít, že žalovaná bude měsíčně schopna platit na úvěr 6 817 Kč za dané situace.8. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalované jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 510 000 Kč ve formě úvěru, vyplacená jí bezhotovostně ve dvou částkách, a to ve výši 166 875,60 Kč a 343 124,40 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaná na poskytnout částku vrátila pouze 142 841,80 Kč. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel tedy poskytne úvěr jen