19 C 78/2025-30 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 26 306,53 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 21.1.2021 smlouvu k službě , Anonymizováno, účet a dne 13.3.2022 smlouvu o splátkovém limitu, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal v období od 15.4.2023 do 30.9.2023 prostřednictvím , Anonymizováno, ve výši 16 929,36 Kč a ve výši 6 956,73 Kč, celkem tak žalovaný čerpal úvěr ve výši 23 886,09 Kč. Součástí smluv byly obchodní podmínky pro zákazníky, obchodní podmínky , Anonymizováno, účet a ceník. Žalovaný se zavázal hradit tento úvěr ve 12měsíčních splátkách včetně sjednaných úroků, avšak své závazky řádně neplnil, proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 30.9.2023, když předtím byl o zaplacení opakovaně upomínán. Na poplatcích bylo žalovanému naúčtováno dle Ceníku celkem 6 949,62 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku 4 529,18 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 26 306,53 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 23 886,09 Kč a 3 600,98 Kč, na které byla započtena splátka ve výši 1 180,54 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6.8.2024 od společnosti , právnická osoba, . Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 23.8.2024, avšak žalovaná částka dosud nebyla uhrazena.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji. Žalobkyně tak vycházela z toho, že příjem žalovaného je 21 000 Kč, výdaje má ve výši 10 000 Kč, hradí splátky ve výši 1 950 Kč, je zaměstnaný, bezdětný a svobodný. Vycházela však pouze z údajů dodaných žalovaným, neboť k výši příjmů a výdajů nedoložila žalobkyně žádné doklady.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud z důkazů provedených u jednání dne 15.10.2025, ze které se žalobkyně omluvila, a to z listin předložených žalobkyní a označených jako Smlouva k službě , Anonymizováno, ze dne 21.1.2021 – smlouva o nákupním účtu, Obchodní podmínky pro Zákazníky, Obchodní podmínky , Anonymizováno, účet, Obchodní podmínky , Anonymizováno, Karta, Ceník, Vyúčtování, Smlouva o splátkovém limitu ze dne 13.3.2022 ve znění příloh, Výzva před zesplatněním Úvěru, Předžalobní výzva k úhradě dluhu včetně dokladu o odeslání, Registrační proces, Zachycená podoba žalovaného (selfie), Fotokopie občanského průkazu žalovaného, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6.8.2024 včetně přílohy, Potvrzení o připsání úplaty, vzal za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21.1.2021 smlouvu k službě , Anonymizováno, účet a dne 13.3.2022 smlouvu o splátkovém limitu, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal v období od 15.4.2023 do 30.9.2023 prostřednictvím , Anonymizováno, karty ve výši 16 929,36 Kč a ve výši 6 956,73 Kč, celkem tak žalovaný čerpal úvěr ve výši 23 886,09 Kč. Na tento úvěr žalovaný dosud uhradil částku 4 529,18 Kč. Ke dni 30.9.2023 byl úvěr zesplatněn pro neplnění splátek žalovaným. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze nahlédnutím do veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Jiné doklady k prověření úvěruschopnosti žalobkyně neměla a nenavrhovala ani k tomu žádné další dokazování. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 23.8.2024 a zaslána doporučeně žalovanému. Soud pak tato skutková zjištění přejímá takto do zjištěného skutkového stavu, který (na rozdíl od žalobkyně) nevychází z toho, že by žalobkyně prokázala to, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, když nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy žalovaného a výdajovou stránku žalovaného, jeho osobní a majetkovou situaci před poskytnutím úvěru a zjistila tak to, zda je žalovaný schopen ve splátkách úvěr řádně hradit.5. Skutkový stav, jak byl shora zjištěn, odpovídá tomu, že žalovanému jako spotřebiteli byla právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem předána peněžní částka ve výši 23 886,09 Kč ve formě úvěru, vyplacená mu prostřednictvím , Anonymizováno, karty, kterou žalovaný obdržel na základě smlouvy o splátkovém limitu ze dne 13.3.2022, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalovaný na poskytnout částku vrátil pouze 4 529,18 Kč, dluží tak žalobkyni, na kterou byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou ze dne 6.8.2024, rozdíl v těchto částkách, tj. částku 19 356,91 Kč. Na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se aplikuje právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také i jen ZoSU), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. V souladu s ust. §§ 86 a 87 ZSÚ, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná dle ust. § 588 o. z. (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z hlediska úvěruschopnosti konkrétně žalovaného není podstatné, jakou výši činí životní minimum či normativní náklady na bydlení. Podstatné je, kolik činí příjmy a výdaje právě žalovaného jak vysvětlil i Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022.12. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, od koho plynou, reálné výdaje, atp. a počíná-li si právní předchůdkyně žal