10 C 341/2025-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 20 000 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , uzavřené elektronicky mezi stranami dne 23.2.2025. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a uvedená částka měla být uhrazena včetně úroků v měsíčních splátkách. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.5.2025, na opakované upomínky žalovaný nereagoval, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele dle údajů sdělených žalovaným a způsobu plnění dosavadních dluhů.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 22.12.2025 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byli současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas v žalobě.4. Z listiny nazvané Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, s datem 23.2.2025 včetně příloh, jakož i předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru, je v řízení prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou a byl splatný včetně úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč. Z potvrzení , právnická osoba, bylo dále zjištěno, že dne 24.2.2025 byla na účet žalovaného u ČSOB, a.s. převedena částka 20 000 Kč. Dopisy žalobkyně ze dne 20.5.2025 a 5.6.2025, je v řízení dále prokázáno, že žalovaný byl opakovaně upomenut k úhradě splátky splatné dne 15.5.2025 a současně byl upozorněn, že je povinen hradit další náklady. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 28.7.2025, včetně kopie podacího lístku, je pak prokázáno, že tento oznámil žalovanému zesplatnění pohledávky z úvěrové smlouvy a žalovaný byl vyzván k úhradě tohoto dluhu.5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23.2.2025 uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni úvěr včetně úroků a poplatků v měsíčních splátkách. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného o svých příjmech, osobním stavu, pravidelné měsíční výdaje neověřovala vůbec. Žalobkyně svůj závazek částečně splnila, když prokázala, že žalovanému dne 24.2.2025 na jeho účet poukázala částku 20 000 Kč. Žalovaný nezaplatil nic, pouze ověřovací poplatek 1 Kč. Žalobkyně využila svého práva a úvěr pro neplacení splátek zesplatnila, což bylo žalovanému oznámeno.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, zejména ve vztahu k jeho výdajům na bydlení a další úvěry, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. S ohledem na neplatnost smlouvy byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 20 000 Kč, přitom žalovaný žalobkyni nezaplatil nic. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku 20 000 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni zaplatit právě tuto částku. Ve zbytku úroku a poplatků, byla žaloba pro neplatnost smlouvy zamítnuta. Ve vztahu k příslušenství – zákonnému úroku z prodlení, soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu i ve vztahu k úroku z prodlení zamítl.12. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když v daném případě soud, zejména vzhledem k delší době trvání dluhu, jakož i s přihlédnutím k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalova