13 C 15/2026-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 672 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně dne 14. 2. 2025 žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit nejpozději do 16. 3. 2025, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 360 Kč a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného kontrolou výpisů z účtu, případně dalšími doklady, přičemž dospěla k závěru, že výše jeho příjmů je dostatečná pro splácení úvěru. Žalovaný poskytnutý úvěr ve sjednané splatnosti nevrátil a žalobkyně proto nárokuje také smluvní pokutu za prodlení s vrácením úvěru ve výši 1 992 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejdříve společnosti , právnická osoba, a následně byla postoupena žalobkyni. Žalovaný svůj dluh nesplnil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.2. K výzvě soudu, aby doplnila tvrzení o způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a aby předložila listiny, které sloužily jako podklad pro toto posouzení, žalobkyně sdělila, že dle jejího názoru bylo posouzení úvěruschopnosti prokázáno listinami předloženými v žalobě. S ohledem na toto stanovisko, soud již žalobkyni nevyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů podle § 118a o. s. ř. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 14. 2. 2025 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, a to bezhotovostní bankovním převodem na bankovní účet, který je ve smlouvě označen jako účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit jednorázově ve výši 16 680 Kč, a to do 16. 3. 2025 (smlouva o úvěru). Téhož dne právní předchůdkyně žalobkyně převedla částku 12 000 Kč na bankovní účet označený ve smlouvě (potvrzení o platbě). Z nerozporovaného tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho. Společnost , právnická osoba, . úvěrovou pohledávku postoupila společnosti , právnická osoba, , která jí následně postoupila žalobkyni (2x smlouva o postoupení pohledávek). Žalobkyně před podáním žalob y žalovaného vyzvala k úhradě dluhu (předžalobní výzva, podací lístek). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má čistý příjem ze zaměstnání ve výši 24 506 Kč, bydlí ve vlastním domě/bytě a má náklady na služby a energie 1 000 Kč a další náklady 1 000 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 19. 2. 2024 do 6. 1. 2025 vyplývá, že v období posledních tří měsíců (dřívější období soud nezkoumal, neboť pro hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nebylo relevantní) žalovaný neměl na účtu žádný pravidelný příjem. Veškeré příjmy jsou tvořeny buď převodem prostředků z jiného účtu žalovaného, anebo nepravidelnými platbami od různých fyzických či právnických osob. Žalovaný si opakovaně bral úvěry od různých poskytovatelů (, právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, . Mezi výdaji se objevuje větší množství plateb ve prospěch společností, provozujících loterie, či kurzovní sázení. Zůstatek na účtu ke dni 6. 1. 2025 činil 135 Kč.6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a úvěr poskytla pouze na základě (neověřených) informací o příjmech a výdajích, které uvedl samotný žalovaný. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného z předložených výpisů z účtu, avšak pokud by právní předchůdkyně žalobkyně předložené výpisy vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že tyto nejenže nepotvrzují žalovaným deklarovaný pravidelný příjem, ale naopak z nich vyplývá, že žalovaný si opakovaně finanční prostředky zajišťoval formou úvěrů od jiných společností, přičemž takto získané prostředky z velké části utrácel ve prospěch společností, provozujících loterie, či kurzovní sázení, tedy za aktivity, které lze z hlediska úvěruschopnosti spotřebitele považovat za vysoce rizikové. Předložený výpis z účtu v žádném případě neumožňoval učinit závěr o tom, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet.12. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.13. V důsledku neplatnosti úvěrové je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, přičemž žalovaný jí nevrátil ničeho. V rozsahu částky 12 000 Kč proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.14. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Tento závěr vyplývá z rozsudku NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, které bylo dne 10. 12. 2025 přijato k publikování ve Sbírce rozhodnutí NS ČR s právní větou: „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“15. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci nedohodli na nové době splatnosti jistiny úvěru, byla tato určena soudem. Soud přitom nemohl zohlednit aktuální majetkové a osobní poměry žalovaného, když k tomu by byla nu