13 C 85/2026-21 – Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 19 498,96 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 18. 5. 2024 právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., smlouvu o povoleném debetu č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 19 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % ročně a souvisejícími poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 14. 4. 2025. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 999,96 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 240 Kč a z dlužných poplatků ve výši 499 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejdříve společnosti I-Xon a.s. a následně žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného a jejich ověřením prostřednictvím informací z bankovních a nebankovních registrů. Při hodnocení úvěruschopnosti byl porovnáván příjem žalovaného (ověřený z běžného účtu) a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 0,04 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 1. 2. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních služeb, na základě které vedla právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . Na základě smlouvy o povoleném debetu ze dne 18. 5. 2024 bylo žalovanému umožněno čerpat na uvedeném bankovním účtu povolený debet do výše 19 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat nepřetržitě vždy nejdéle po dobu jednoho roku (smlouva o bankovních službách, smlouva o povoleném debetu, VOP). Žalovaný povinnosti ze smlouvy neplnil a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr dne 14. 4. 2025 zesplatnila (prohlášení o splatnosti). Žalovaný z úvěru vyčerpal 19 000 Kč a zaplatil na něj pouze 0,04 Kč (výpis z osobního účtu, výpis z povoleného debetu). Úvěrová pohledávka byla postoupena společnosti I-Xon a.s., která jí následně postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (2x smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh, 2x oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní upomínkou ze dne 12. 9. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva). Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 30 000 Kč, který byl ověřen kontrolou bankovního účtu. Pokud jde o výdaje, zohledněna byla částka 18 805 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr splácet. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíc duben 2024 vyplývá, že žalovanému bylo na účet připsáno celkem 192 307 Kč a odepsáno celkem 185 300 Kč. Konečný zůstatek na účtu k 30. 4. 2024 činil 6 860 Kč. Na výpisu z účtu je zaznamenána přijatá mzda ve výši 30 746 Kč.. Podstatnou část příjmu tvoří jednorázová platba od neidentifikovaného plátce ve výši 100 000 Kč a dále platby od různých fyzických a právnických osob. Na účtu je velké množství plateb ve prospěch společností provozujících hazardní hry či kurzovní sázení (Sazka, Tipsport, Betano atd.), které v souhrnu přesahují 100 000 Kč.6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na ní i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to zejména pokud jde o jeho skutečné výdaje. V tomto směru soud poukazuje především na to, že žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost ověřovala mimo jiné z předloženého výpisů z účtu, ovšem pokud by právní předchůdkyně žalobkyně tento výpis vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že skutečné výdaje žalovaného, jak jsou zachyceny v předloženém výpisu, byly výrazně vyšší, než výdaje, z nichž bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti. Především však byly skutečné výdaje žalovaného prakticky stejně vysoké, jako jeho příjmy a žalovanému tak na konci měsíce nezůstávala prakticky žádná finanční rezerva, která by mu umožnila splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nezohlednila skutečnost, že žalovaný většinu disponibilních prostředků (násobně převyšující jeho pravidelný příjem) utrácel ve prospěch společností, provozujících loterie, či kurzovní sázení, tedy za aktivity, které lze z hlediska úvěruschopnosti spotřebitele považovat za vysoce rizikové. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, má to za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.12. Vzájemný vztah účastníků je proto nutné vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 19 000 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 0,04 Kč. V rozsahu rozdílu těchto částek, tedy co do částky 18 999,96 Kč, která představuje dosud neuhrazenou jistinu úvěru, proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Tento závěr vyplývá z rozsudku NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, které bylo dne 10. 12. 2025 přijato k publikování ve Sbírce rozhodnutí NS ČR s právní větou: „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrá