14 C 225/2025-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 25. 7. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 26 503 Kč příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně a právní zástupce žalobkyně omluvili, žalovaný se nedostavil.4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru, Všeobecnými obchodními podmínkami, upomínkami, předžalobní výzvou, dokladem o odeslání, dokladem o úhradě úvěru.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi účastníky byla dne 30. 1. 2024 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejím základě úvěrující společnost žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal tyto prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit za to poplatek ve výši 9 000 Kč. Celkovou dlužnou částku měl zaplatit ve třech měsíčních splátkách do 28. 7. 2024. Žalovaný doposud zaplatil 2 672 Kč. Smlouva byla uzavřena na dálku prostřednictvím prostředků komunikace na dálku za ověření totožnosti žalovaného, prostřednictvím verifikační platby. Před uzavřením úvěrové smlouvy se úvěrující společnost vůbec nezabývala úvěruschopností žalovaného. Současně ve smlouvě si strany ujednaly smluvní pokutu pro případ prodlení. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost, ani pravdivost předložených listinných důkazů, k jednání se nedostavil.7. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 8. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 31. 8. 2024 poskytovatel při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splácen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 8. 2024 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 8. 2024 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 31. 8. 2024, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.13. Podle § 1967 občanského zákona č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení, dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.14. Podle § 1970 občanského zákona č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný, výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.15. V projednávaném případě posoudil soud nárok žalobkyně a dovodil, že žaloba byla k soudu dána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. Soud dovodil, že žalobkyně jako úvěrující společnost porušila příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., neboť řádně a dostačujícím způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Byť žalobkyně tvrdila, že se touto úvěruschopností zabývala, ke svému tvrzení žádné důkazy nepředložila. V řízení absentují jakákoli tvrzení žalobkyně o tom, jaké byly finanční a majetkové poměry žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, současně žalobkyně nepředložila v tomto směru ani žádné důkazy. Za této situace soud dovodil, že nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, porušila zákona o spotřebitelském úvěru, tento nedostatek úvěruschopnosti způsobil absolutní neplatnost smlouvy, k čemuž je soud povinen přihlížet i bez návrhu.16. Soud proto nároky mezi účastníky nevypořádal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Za situace, kdy v řízení bylo nepochybně prokázáno, že smlouva o spotřebitelském úvěru, tedy smlouva o zápůjčce byla dne 30. 1. 2024 mezi účastníky řádně uzavřena a na jejím základě žalovanému vyplaceny finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, soud nemá pochybnosti o tom, že účastníci měli záměr uzavřít smlouvu o zápůjčce v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, pokud žalovaný doposud zaplatil 2 672 Kč, dluží žalobkyni jistinu úvěru ve výši 12 328 Kč. V tomto rozsahu soud žalobu shledal po právu a výrokem I žalovaného zavázal k zaplacení neuhrazené jistiny podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu žalobkyně dle soudu nemá právo na zákonné úroky z prodlení ani po doručení předžalobní výzvy, neboť až v řízení vyvolaném žalobou o zaplacení úvěru soud zkoumá schopnosti a možnosti žalovaného uhradit nezaplacenou jistinu, proto se také žalovaný doposud nemohl ocitnout v prodlení. Z důvodu shora uvedených ve zbytku soud výrokem II žalobě nevyhověl a žalobu zamítl.17. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, a to v menším rozsahu než procesně neúspěšná, žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.