Okresní soud ve Frýdku-Místku 15 C 179/2025-40 – Neplatnost smlouvy

Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 18 415, 50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „Původní věřitel“) byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru , číslo, (dále jen „Smlouva“). K uzavření Smlouvy došlo mezi stranami prostřednictvím komunikace na dálku. Kontraktační proces je specifikován v článku 4. všeobecných obchodních podmínek. Na webových stránkách, které provozuje původní věřitel, musela žalovaná, s úmyslem získat úvěr, podat nejdříve žádost o úvěr. Po zvolení podmínek úvěru a jejich potvrzením pomocí elektronického kódu, zaslaného formou SMS na tel. číslo , tel. číslo, , byla žádost žalované o úvěr považována za podanou. Následně původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zejména byla žalovaná lustrována v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, žalovaná byla povinna uvést výši svých měsíčních výdajů a příjmů atd. Původní věřitel posoudil veškeré informace získané od žalované, porovnal je s informacemi, které si obstaral sám a dospěl k závěru, že žalovaná je schopna řádně a včas plnit své závazky vyplývající ze smlouvy. Původní věřitel by odmítnul poskytnout úvěr žalované, pokud by dospěl na základě procesu posouzení její úvěruschopnosti k závěru, že tento nebude schopna řádně a včas plnit své závazky vyplývající ze Smlouvy. Po prověření úvěruschopnosti žalované, byla tato informována původním věřitelem o jeho rozhodnutí poskytnout jí úvěr, a to formou SMS na tel. číslo , tel. číslo, , resp. e-mailem. Následně byl úvěr převeden na účet žalované, a to bezhotovostním převodem. Úvěr byl vyplacen na účet, který určila žalovaná. K ověření bankovního účtu žalované slouží ověřovací nevratný poplatek ve výši 0,01 Kč, který musela žalovaná Původnímu věřiteli uhradit za účelem potvrzení registračních údajů. Poskytnutím úvěru na základě žádosti žalované na jí zvolený účet, došlo mezi původním věřitelem a žalovanou k uzavření smlouvy, a to v souladu s ustanovením článku 4. odst. 4.2. pod odst. 4.2.3. všeobecných obchodních podmínek. Totožnost žalované byla ověřována prostřednictvím skenu občanského průkazu, který tato zaslala původnímu věřiteli.2. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, kdy tento byl žalované poskytnut na jí zvolený účet dne 16.7.2024, a to pod variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit dle podmínek smlouvy, a to do 30 dní od jeho poskytnutí. Žalovaná však porušila svoji povinnost řádného splácení úvěru, kdy poskytnutý úvěr nesplatila tak, jak se zavázala ve smlouvě a dostala se tak do prodlení s jeho vrácením. Pohledávku vyplývající ze smlouvy následně původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , která tuto pohledávku postoupila na žalobkyni. Přílohou postupní smlouvy na žalobkyni je přehled pohledávek, ve kterém je mezi ostatními specifikována pohledávka za žalovanou.3. Ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 9 500 Kč od 16.8.2024 do zaplacení, řádného úroku ve výši 150 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 800 Kč, poplatku za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv ve výši 800 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatku za upomínky zasílané písemnou formou ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty z prodlení ve výši 4 465,50 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět a řízení bylo o tyto částky zastaveno usnesením ze dne 30.3.2026 č.j. 15 C 179/2025-38.4. Žalobkyně nadále požadovala zaplacení částky 9 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 10 000 Kč od 16.8.2024 do 15.1.2025 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, když nemá k dispozici důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, neboť tyto neobdržela od postupitele. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná dne 15.1.2025 zaplatila částku 500 Kč.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.6. Soud ve věci usnesením ze dne 29.1.2026 vyzval žalobkyni a žalovanou, aby se vyjádřily, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byly současně poučeny, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 4.2.2026 do datové schránky a žalované dne 6.2.2026 do datové schránky, přičemž žalobkyně s tímto postupem souhlasila a u žalované, která se nijak nevyjádřila, se tento souhlas předpokládá.7. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 16.7.224 smlouvu o úvěru č. , číslo, , dle které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Z poskytnuté částky 10 000 Kč žalovaná vrátila 500 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 30.10.2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky dle § 142a o.s.ř. Ze zprávy České spořitelny a.s. ze dne 6.3.2026 bylo zjištěno, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, od 17.2.2020. Číslo účtu koresponduje s potvrzeném o provedené platbě ze dne 16.7.2024 s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , číslo, .8. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba po částečném zpětvzetí je důvodná. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.13. V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením dané úvěrové smlouvy a domáhala se nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně nedostala svým zákonným povinnostem a nestupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušila ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 16.7.2024 neplatná. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení, podle kterých může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila 500 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 9 500 Kč. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl.14. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši, a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.15. Současně platí, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalované, která ohledně svých platebních možností ničeho neuvedla. Z tohoto důvodu bylo požadované příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 16.8.2024 do 15.1.2025 ve výši 12,75 % zamítnuto.16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 9 500 Kč, zatímco částka, pro kterou bylo řízení zastaveno, činí 8 915,50 Kč s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku 17.7.2026, tj. 1 711,56 Kč, a dále byly zamítnuto příslušenství z částky 10 000 Kč kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku 17.7.2026, tj. 2 447,38 Kč a již z tohoto pohledu je tedy zjevné, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.17. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 18 415,50 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).