Okresní soud ve Frýdku-Místku 15 C 99/2026-32 – Smlouva o zápůjčce

Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 11 558Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 13.12.2024 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 9 800 Kč (Jistina), které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne 13.12.2024. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 185 Kč (Poplatek). Jistina a poplatek byly splatné dne 15.2.2025, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Zápůjčka byla žalované prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovanou do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaná na svůj dluh uhradila 7 935 Kč. Touto částkou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a ponížen poplatek.2. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky , internetová adresa, , na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaná zaškrtla řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměla a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění obchodních podmínek žalobkyně.3. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií. Vlastnictví bankovního účtu žalované bylo ověřeno prostřednictvím služby informování o platebním účtu dle § 191 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů, poskytované společností Kontomatik UAB. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo.4. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované (kdy žalovaná je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinna poskytnout žalobkyni i úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2.3 Smlouvy), (písemné výzvy odeslány dne: 22.2.2025, 1.3.2025, 8.3.2025, 17.3.2025, 1.4.2025) Částečnou úhradou žalované byly náklady spojené s uplatněním pohledávky umořeny.5. Celková výše dluhu žalované ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobkyně požaduje činí 11 558. Jistina + poplatek ve výši 11 558 Kč.6. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 13.12.2024 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 9 800 Kč (viz nárok 1), a to konkrétně ode dne 16.2.2025 (den následující po splatnosti zápůjčky, viz nárok 1) do dne 1.4.2026, kdy žalobkyně vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 4 008 Kč. Tato částka byla umořena částečnou úhradou žalované.7. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (u žalované soud vycházel z fikce souhlasu), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.8. Soud z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne 13.12.2024, upomínek ze dne 11.1.2025, 8.3.2025, 17.3.2025, 1.4.2025 a předžalobní upomínky ze dne 17.2.2026 včetně poštovního podacího archu zjistil skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli dne 13.12.2024 smlouvu o zápůjčce, dle které žalobkyně poskytla žalované převodem na účet částku 9 800 Kč. Žalovaná se zavázala částku 9 800 Kč navýšenou o poplatek ve výši 3 185 Kč žalobkyni vrátit do 4.1.2025.9. Účastníci uzavírali smlouvu prostřednictvím webové stránky žalobkyně , internetová adresa, , na které si žalovaná přečetla nabídku na uzavření smlouvy, vyplnila na této webové stránce žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy a podepsala smlouvu o zápůjčce elektronicky, a to tzv. PINem, který žalobkyně zaslala žalované na uvedené telefonní číslo. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované a k tvrzení, že byly ověřovány informace o příjmových a výdajovým poměrům žalované žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Dle sdělení žalobkyně ze dne 9.6.2026 žalovaná uhradila částku 10 772 Kč.10. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovanou o splnění svého závazku a vrácení dlužné částky upomínkami, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 17.2.2026, dle které měl být dluh vrácen celkové výši 13 272 Kč spolu s náklady právního zastoupení ve výši 1 121 Kč do tří dnů na bankovní účet. Předžalobní upomínka byla doručována prostřednictvím České pošty.11. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní, jako poskytovatelem, poskytnuta peněžní částka 9 800 Kč ve formě peněžité zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.15. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně nepředložila soudu důkazy o příjmech a výdajích žalované, tedy neprokázala, že prověřovala ke dni uzavření smlouvy úvěruschopnost žalované. Tím porušila svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne 13.12.2024 neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).16. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 9 800 Kč, přičemž žalovaná jí vrátila 10 772 Kč, čili žalobkyni již ničeho nedluží, proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci byla zcela úspěšná žalovaná, žalované dle obsahu spisu náklady řízení prokazatelně nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.