18 C 29/2025-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 12 890,24 Kč, spolu s příslušenstvím.2. Žalovaný se ve věci u jednání vyjádřil tak, že skutečně byla smlouva mezi ním a žalobkyní uzavřena, obdržel od žalobkyně částku ve výši 5 500 Kč, uhradil toliko 5,10 Kč, se zbylou částí uplatňované pohledávky nesouhlasil.3. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, nežádala o odročení jednání.4. Na základě provedeného dokazování soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z litiny označené jako Smlouva o úvěru, jejíž součástí byly Formulář k úvěru, Informace o úvěru a o žalobkyni, včetně předpisů splátek a všeobecných obchodních podmínek, soud zjistil a má za prokázáno že účastníci řízení uzavřeli dne 23. 12. 2024 dálkovou formou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, žalovaný se zavázal poskytnutou částku, spolu s úroky a poplatky splácet. Totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla ověřena prostřednictvím jeho , jméno FO, . Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr nahlédnutím do příslušných registrů a dále vycházela z informací žalovaného o jeho příjmu ve výši 25 000 Kč měsíčně a z vypočítaných minimálních výdajů bez bližšího ověření. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 5 500 Kč, což vyplynulo z Potvrzení o provedení transakce, včetně zprávy banky, u níž měl žalovaný zřízen účet. Z Předžalobní upomínky ze dne 29. 8 2025 má soud za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Z podacího lístku ze dne 2. 9. 2025 má soud za prokázáno, že upomínka byla žalované téhož dne odeslána. Žalovaný neuhradil dlužnou částku zcela, proto po něm žalobkyně požaduje nezaplacenou dlužnou částku ve výši 5 494,90 Kč (jistina úvěru po zohlednění platby žalovaného ve výši 5,10 Kč ze dne 17. 1. 2025), poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 104,65 Kč, smluvní úrok 7 057,15 Kč, poplatek za službu ,,, Anonymizováno, výši 157,80 Kč a poplatek za službu ,,Informační , Anonymizováno, servis“ ve výši 24 Kč, společně s úrokem z prodlení z uvedených částek (kromě smluvního úroku) a dále částku 51,74 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se splácením denní splátky (0,1% denně ze zůstatku jistiny úvěru).5. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které žalovaný obdržel od žalobkyně částku 5 500 Kč, uhradil jí 5,10 Kč.6. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,OZ“) jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ,,ZoSÚ“)7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet nahlédnutím do příslušných registrů a dále vycházela z ověřených informací žalovaného o jeho příjmu ve výši 25 000 Kč měsíčně a z vypočítaných minimálních výdajů bez bližšího ověření. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.10. Plnila-li žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 5 500 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 5,10 Kč, soud proto zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 5 494,90 Kč představující rozdíl mezi zmíněnými částkami. Spolu s částkou ve výši 5 494,90 Kč je žalovaný povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu, která byla zaslána žalovanému dne 2. 9. 2025 (ze Slovenska), doručena tedy musela být nejpozději dne 17. 9. 2025, přičemž žalobkyně stanovila v této výzvě žalovanému lhůtu tří dnů ke splnění dluhu, splatnost tedy nastala dne 22. 9. 2025 a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen dlužnou částku spolu s příslušenstvím zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč s ohledem na skutečnost, že poměry žalovaného neumožňují úhradu najednou, žalovaný žádal o možnost splácet dluh. Vzhledem k výši rozsudkem přiznané částky soud shledal výši splátky přiměřenou s očekáváním, že dluh bude v dohledné době žalovaným, při jeho řádném splácení, uhrazen (výrok I.).11. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, tedy žalobkyní uplatněnou částku 7 343,60 Kč, úrok z prodlení z částky 286,45 Kč ve výši 12 % ročně za dobu od 23. 9. 2025 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 5 781,35 Kč ve výši 12 % ročně za dobu od 20. 5. 2025 do 22. 9. 2025, úrok z prodlení z částky 5 494,90 Kč ve výši 0,50 % ročně za dobu od 23. 9. 2025 do zaplacení, částku 51,74 Kč (výrok II.).12. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. V tomto řízení měla podle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává, v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. (výrok III.)13. Jelikož v daném řízení s ohledem na obsah skutkových tvrzení nebyl vydán elektronický platební rozkaz, ve výroku ad IV. soud žalobkyni zavázal k povinnosti zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle Položky 2.2, Položky 1.1. a) Sazebníku poplatků, v třídenní lhůtě k plnění, dle ust. § 4 odst. 1 písm. j), ust. § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů (výrok IV).