40 C 104/2025-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 5. 6. 2025 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 755,87 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 5. 10. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ve sporu zůstal zcela pasivní.3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 8. 2025 byl žalovaný vyzván, aby se podle § 115a o.s.ř. vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně.4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, a to smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, , přehledem plateb z bankovního účtu žalobkyně, předžalobní výzvou ze dne 21. 5. 2025 a dokladem o odeslání předžalobní výzvy.5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:6. Mezi účastníky byla dne 5. 10. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit. Dále pak byl sjednán denní obchodní úrok ve výši 1.066 % z poskytnuté a nevyčerpané částky jistiny. Roční procentní sazba (RPSN) pak činila 2562,54 %. Předžalobní výzva ze dne 21. 5. 2025 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci s tím, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů.7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci.8. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2991 odst. 1 č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.12. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. Soud nepřiznal žalobkyni celý nárok na zaplacení žalovanému částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její neplatnost, ale pouze část nároku z titulu bezdůvodného obohacení, jak konečně žalobkyně v žalobě případně požadovala. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o výši sjednaných úroků (1.066 % denně) a dospěl k závěru, že sjednaná výše obchodního denního úroku 1.066 % je zcela nepřiměřená. Za této situace je nutno posoudit takto sjednané úroky pro jejich nepřiměřenou výši jako úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 547 ve spojení s § 580 odst.1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu úroků nevzniklo. Přitom podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, týká –li se důvod neplatnosti jen takové části právního ujednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala by strana neplatnost včas. Smlouva o úvěru je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy o úvěru bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvy o půjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích, která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť oddělení této části od smlouvy o úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smluv došlo. Z tohoto důvodu soud ujednání o obchodním úroku vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné.16. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 5000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, jehož počátek by se odvíjí od předžalobní výzvy, v níž byl žalovaný vyzván k plnění ve lhůtě tří dnů. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobě nevyhověl a žalobu výrokem II. zamítl.17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. výrokem III. rozsudku tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.