19 C 59/2021-40 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku 220 Kč a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou půjčku. Tvrdila, že spolu dne 21.5.2006 žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. [právnická osoba] (dále předchůdce), uzavřeli smlouvu, jíž předchůdce žalovanému poskytl 20 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit do 20.5.2007 formou 52 týdenních splátek po 640 Kč spolu se souhrnným poplatkem/kapitalizovaným úrokem 13 280 Kč. Za nedílnou součást dané smlouvy byly označeny Smluvní podmínky o půjčce. Žalovaný však tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas, když uhradil toliko 13 060 Kč. Následně předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným ke dni 1.7.2015 na [právnická osoba] S.á.r.l., která ji následně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.8.2018 s účinností k témuž dni na žalobkyni. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny a dlužného poplatku spolu s úroky z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující: 5. Podle smlouvy o půjčce ze dne 21.5.2006 spolu žalovaný a předchůdce daného dne uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce v hotovosti žalovanému poskytl 20 000 Kč a žalovaný se mu jí zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem 13 280 Kč formou 52 pravidelných týdenních (7denních) splátek po 640 Kč za nedílnou součást této smlouvy byly označeny Smluvní podmínky o půjčce uvedené na zadní straně dané smlouvy, která má formulářovou podobu a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Smlouva je přitom podepsána zástupcem předchůdce a žalovaným. 6. Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce upravovaly základní ujednání smlouvy, zejména RPSN, které bylo stanoveno na 199,4%, možnost odstoupení od smlouvy a možnost zesplatnění pohledávky. Tyto podmínky přitom nebyly nikým podepsány. 7. Dle oznámení o postoupení a příslušných poštovních podacích archů, smluv o postoupení pohledávek, příloh k těmto smlouvám a dokladů o úhradě předchůdce smlouvou o postoupení pohledávek postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným ke dni 1.7.2015 na [právnická osoba] S.á.r.l., jež ji ke dni 24.8.2018 postoupila na žalobkyni. 8. Podle předžalobní upomínky a příslušného poštovního podacího archu žalobkyně zaslala dne 14.4.2021 předžalobní upomínku. 9. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 10. Dne 21.5.2006 spolu předchůdce v pozici věřitele a žalovaný v pozici zákazníka uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalovanému téhož dne poskytl v hotovosti 20 000 Kč a žalovaný se mu je zavázal vrátit spolu s poplatkem 13 280 Kč formou pravidelných 52 týdenních (7denních) splátek po 640 Kč Smlouva měla formulářovou podobu, kam byly rukou dopsány příslušné údaje. Za její nedílnou součást přitom byly označeny Smluvní podmínky sepsané na druhé straně smlouvy. 11. Smluvní podmínky nebyly opatřeny podpisem žalovaného, přitom v nich byly upraveny základní ujednání smlouvy, a to výše RPSN/199, 4%, možnost odstoupení od smlouvy a možnost zesplatnění pohledávky. 12. Žalovaný však dohodnuté splátky řádně a včas nehradil, žalovaný tak v konečném důsledku na tento svůj dluh uhradil toliko 13 060 Kč. Následně předchůdce smlouvou o postoupení pohledávek postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným ke dni 1.7.2015 na [právnická osoba] S.á.r.l., jež ji ke dni 24.8.2018 postoupila na žalobkyni. 13. Dne 14.4.2021 poté žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 14. Co se týče pravomoci soudů ČR ve věci jednat a rozhodnout, posoudil soud věc dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), podle kterého nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný je státním příslušníkem ČR a má zde evidován trvalý pobyt. Zdejší soud tak dospěl k závěru, že lze s ohledem na dané skutečnosti uzavřít, že má žalovaný na území ČR své bydliště, pravomoc soudů ČR je tedy dána. 15. Po právní stránce soud věc s ohledem na § 3028 odst. 3 o.z. posoudil dle obč. zák. a dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále ZSÚ). 16. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 17. Ust. § 658 odst. 1 obč. zák. uvádí, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 18. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 19. Dle 55 odst. 1 a 3 obč. zák. se nemohou smluvní ujednání spotřebitelských smluv odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. 20. Ust. 56 odst. 1 obč. zák. stanoví, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle tohoto ustanovení jsou poté neplatná (§ 55 odst. 2 obč. zák.) v tomto ustanovení je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, podle které musejí ujednání spotřebitelských smluv být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 21. Z daného ustanovení poté vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění, zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzn. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 22. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 23. Dle § 4 ZSÚ smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěr