11 C 183/2021-36 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky v celkové výši 11.692 Kč s příslušenstvím, jak shora ve výrokové části vypsáno. Vylíčila, že na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 17. 7. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovanou, byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta žalované částka 7.000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o zápůjčce, kterou se zavázala vrátit spolu s dohodnutými úrokem ve výši 932 Kč, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.728 Kč a nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 1.642 Kč, v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 274 Kč s poslední splátkou splatnou dne 28. 5. 2019, které ale nehradila řádně a včas, a zůstala tak dlužna na jistině částku 7.000 Kč a na poplatcích částku 5.302 Kč, celkem tedy částku 12.302 Kč. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradila ničeho. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni. Žalovaná zůstala v tomto sporu zcela nečinná, k žalobě se nevyjádřila. Soud v dané věci rozhodl bez nařízení jednání, tak jak to připouští § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Z předložených listin soud učinil tato skutková zjištění: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] že dne 17. 7. 2018 byla mezi společností [právnická osoba], jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem uzavřena smlouva o zápůjčce, podle níž zapůjčitel poskytl žalované zápůjčku ve výši 7.000 Kč, přičemž žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy, a zavázala se zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5.302 Kč, tedy celkem částku 12.302 Kč, zapůjčiteli vrátit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž první splátka byla splatná v den uzavření smlouvy a poslední splátka činila 246 Kč. Pokud byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 45 týdenních splátkách, činila výše výpůjční úrokové sazby 29 %, výpůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 1. 2020 mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, z výňatku ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení původního věřitele o postoupení pohledávek, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 4. 2020 a podacího lístku, že žalované byla ještě před podáním žaloby odeslána výzva k zaplacení dlužné částky. S ohledem na uvedené, je jisté, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena výše uvedená smlouva o zápůjčce, přičemž žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku spolu s dohodnutými poplatky v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná však nesplnila řádně a včas to, k čemu se smluvně zavázala, čímž ztratila výhodu splátek a zápůjčka se tak stala splatnou. Smlouva o zápůjčce je upravena v § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Vzhledem k výše zjištěnému skutkovému stavu věci a podle citovaných ustanovení o. z. soud shledal žalobu důvodnou a podanou po právu, a proto žalobě zcela vyhověl, když přihlédl i k tomu, že žalovaná zůstala v průběhu řízení zcela pasivní a žalobě se nijak nebránila. Jelikož žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná a zároveň splnila zákonnou povinnost spočívající v zaslání předžalobní upomínky sedm dní před podáním návrhu na zahájení řízení (§ 142a odst. 1 o. s. ř.), přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to ve výši 2.252 Kč. Ty představovaly náklady vynaložené žalobkyní na úhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále pak náklady jejího právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), což je odměna za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) a d), § 14b odst. 1 bod 2., advokátního tarifu) za převzetí zastoupení a dvě písemná podání – žaloba a předžalobní výzva k plnění a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Advokátovi byla podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. dále přiznána 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Žalovaná je povinna nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost odůvodnění nákladů na právní zastoupení soud dodává, že žalobkyně u zdejšího soudu podává takovéto žaloby opakovaně, přičemž se jedná o návrhy podávané na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech (obsahují skutkově obdobná tvrzení jako v jiných věcech vedených zdejším soudem a nevybočují z mezí ustáleného vzoru), kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč. Žalovaná je povinna plnit v pariční lhůtě, tedy v obvyklé lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.