15 C 136/2022-56 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobou došlou soudu dne 7. 6. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28.180,39 Kč s příslušenstvím. V žalobě vylíčila, že s žalovaným uzavřela dne 17. 5. 2010 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě reg. č. 6010010361678, na základě které poskytla žalovanému úvěr až do výše 30.000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím vydané kreditní karty. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách a platit žalobkyni poplatky za služby poskytované v souvislosti s úvěrem. Žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti ze smlouvy, zejména byl v prodlení s hrazením sjednaných splátek (poslední řádně uhrazená splátka byla splatná dne 25. 8. 2021). Žalobkyně dne 17. 1. 2022 od smlouvy odstoupila. Splatnost úvěru nastala 31. 1. 2022. Dále žalobkyně vylíčila, že s žalovaným uzavřela dne 24. 9. 2019 smlouvu o bankovních službách, na základě které žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. Ke smlouvě byla uzavřena smlouva o povoleném debetu ze dne 16. 10. 2019 s limitem úvěru ve výši 8.000 Kč ve formě přečerpání. Doba čerpání byla stanovena na 360 dní. Při překročení této doby se žalovaný dostal do nepovoleného debetu. Žalobkyně dne 10. 1. 2022 od smlouvy odstoupila a dne 9. 2. 2022 zrušila běžný účet žalovaného označený shora a pohledávka ve výši 9.194 byla převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet]. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo soudu řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl dle § 173 odst. 2 ve spojení s § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a o.s.ř., kdy žalobkyně s tímto postupem souhlasila a ani žalovaný neměl proti němu žádných námitek. 5. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 9. 2019 uzavřena smlouva o bankovních službách, jíž se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 16. 10. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o povoleném debetu, jíž žalobkyně poskytla žalovanému na dobu 360 dnů spotřebitelský úvěr formou přečerpání (povoleného debetu); úroková sazba pro povolený debet byla sjednána ve výši 19,99 %, pro nepovolený debet 25 % ročně. Bylo sjednáno, že povolený debet je splatný v poslední den doby čerpání. Periodickým výpisem z účtu vzal soud za prokázané, že ke dni 20. 1. 2022 byl zůstatek na účtu mínus 9.194,43 Kč. Dopisem ze dne 10. 1. 2022 žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu z důvodu porušení povinnosti žalovaného udržovat na účtu dostatek prostředků ke krytí předpokládaných plateb. Dopisem ze dne 9. 2. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému, že zrušila v důsledku zániku smlouvy odstoupením účet č. [bankovní účet], na němž byl uvedený záporný zůstatek. 6. Dne 17. 5. 2010 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o osobní kreditní kartě, jíž se žalobkyně zavázala žalovanému vydat kreditní kartu k účtu č. [bankovní účet] a poskytnout mu úvěr do výše 30.000 Kč; žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě, nejméně 100 Kč splatnými vždy nejpozději 25. dne příslušného kalendářního měsíce. Bylo sjednáno oprávnění banky provádět úhradu splátek vyčerpané jistiny úvěru a splatných úroků převodem z účtu žalovaného č. [bankovní účet], kdy žalovaný se současně zavázal zajistit, aby v den splatnosti byly na běžném účtu prostředky odpovídající výši splatné části vyčerpané jistiny úvěru a splatných úroků. Žalovanému byla kreditní karta vydána dne 26. 5. 2010. Dopisem ze dne 17. 1. 2022 žalobkyně odstoupila od smlouvy o osobní kreditní kartě. 7. Dopisem ze dne 22. 3. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k plnění. 8. Soud posoudil nárok žalobkyně ze smlouvy o osobní kreditní kartě ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“) ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť smlouva byla uzavřena dne 17. 5. 2010, tj. za účinnosti této právní úpravy. Nárok žalobkyně na vrácení úvěru byl tedy soudem posouzen dle § 497 obch. zák., nárok na zaplacení úroků a poplatků dle § 502 obch. zák., nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 369 obch. zák. dle předpisů práva občanského (§ 517 obč. zák.). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, který pak řádně nesplácel. Nárok žalobkyně ze smlouvy o povoleném debetu soud posoudil ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve spojení s § 3028 odst. 1 o. z., neboť smlouva byla uzavřena dne 16. 10. 2019. Nárok žalobkyně na vrácení úvěru a zaplacení úroků byl tedy soudem posouzen dle § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, který žalovaný čerpal. V daném případě žalobkyně řádně plnila ze smlouvy, nikoliv však žalovaný, který se zavázal úvěr s úroky dohodnutým způsobem (v pravidelných měsíčních splátkách) vrátit. 9. Soud tedy na základě provedeného dokazování a vyhodnocení důkazů žalobě ve vztahu k oběma vzneseným nárokům zcela vyhověl, když přihlédl i k tomu, že žalovaný v průběhu řízení nečinil spornou jejich existenci a ani výši dluhu, proti žalobním tvrzením ničeho nenamítal a zůstal v řízení zcela pasivní. 10. Dle § 1970 o. z. soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroků z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 11. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci neměl úspěch (§ 142 odst. 1, § 142a o.s.ř.) Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.128 Kč, nákladů dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v platném znění za 2 úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé - § 1 odst. 3) po 100 Kč dle § 2 odst. 3 cit. vyhl., celkem 1.328 Kč. 12. Lhůty k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v obvyklé délce tří dnů.