3 C 141/2021-91 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 67 337,65 Kč s příslušenstvím a tvrdila, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovanou dne 13. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 80 000 Kč, který byl vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], a který se žalovaná zavázala splácet spolu s úroky z úvěru ročně ve výši 11,9 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru v pravidelných měsíčních splátkách po 1 313 Kč Smluvní strany si dále ve smlouvě sjednaly, že banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Dále si smluvní strany ve smlouvě sjednaly právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaná mj. dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, banka využila svého oprávnění a úvěr ke dni 3. 2. 2021 zesplatnila, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 3. 2. 2021. Dlužná částka nebyla ze strany žalované uhrazena. Předmětná pohledávka byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 3. 2021 s účinností ke dni 1. 4. 2021 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 14. 4. 2021. Pohledávka ke dni postoupení činila celkem částku 67 913,05 Kč a skládala se z jistiny ve výši 66 076,55 Kč, která je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 66 076,55 Kč a připsanými úroky úvěru ve výši 863,10 Kč, úroku z úvěru ve výši 863,10 Kč, úroku z prodlení ve výši 575,40 Kč a poplatků ve výši 398 Kč. Od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo uhrazeno ničeho. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a namítala, že si nevzpomíná, že by si takové peníze půjčila. 3. Opatrovník nesvéprávné žalované ve svém vyjádření uvedl, že ze znaleckého posudku vypracovaného pro účely omezení ve svéprávnosti jasně vyplývá, že žalovaná trpí duševní poruchou, která není jen přechodná a která výrazně ovlivňuje a v minulosti ovlivňovala její schopnost právně jednat a rovněž ovlivňuje a ovlivňovala její rozpoznávací, ovládací a rozhodovací schopnosti. Nadto již v dubnu a květnu roku 2016 byla žalovaná pro dekompenzaci smíšené poruchy osobnosti léčena v Psychiatrické nemocnici [obec] a v září 2018 pak byla opět opakovaně hospitalizována pro dekompenzaci stavu. Podle názoru opatrovníka žalovaná nebyla v době podpisu smlouvy o úvěru schopna posoudit dopady svého jednání, a proto považuje smlouvu za neplatnou. 4. Na základě provedených důkazů soud zjistil: - ze smlouvy o úvěru, že dne 13. 4. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], jako úvěrující na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou na straně druhé uzavřena smlouva o úvěru, podle níž úvěrující poskytla úvěrované úvěr ve výši 80 000 Kč s dohodnutou úrokovou sazbou ve výši 11,9 % ročně, kterou se úvěrovaná zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 313 Kč vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje dnem 21. 5. 2018, - z historického přehledu úvěru – podkladů pro soudní řízení, a z přehledového výpočtu výše bezdůvodného obohacení, že žalovaná dne 13. 4. 2018 vyčerpala úvěr ve výši 80 000 Kč, a že celkem vrátila částku 41 107 Kč, - ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 3. 2021 mezi [právnická osoba], jako postupitele na straně jedné a žalovanou jako postupníkem na straně druhé, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení postupitele o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, - ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie vypracovaného soudním znalcem MUDr. Mariem Byssem, že žalovaná trpí celoživotně smíšenou poruchou osobnosti, která se opakovaně dekompenzovala pod depresivním a úzkostným obrazem. Tato porucha osobnosti omezuje schopnost žalované právně jednat a ovlivňuje její schopnost ovládací a rozhodovací. Její schopnost nakládat samostatně s finančními prostředky a jměním je omezena, přičemž znalec navrhl omezení do výše 600 Kč měsíčně. Žalovaná je schopna porozumět důsledkům uzavření kupní, darovací či jiné smlouvy do této výše. S vysokou pravděpodobností lze soudit, že uvedenými poruchami žalovaná trpěla i v době uzavírání smlouvy o úvěru dne 13. 4. 2018 a závěry znalce o schopnosti žalované nakládat samostatně s finančními prostředky či jměním lze rozšířit i na tuto dobu. Znalec proto dospěl k závěru, že uzavření předmětné smlouvy o úvěru na částku 80 000 Kč přesahovalo schopnosti žalované, - z předžalobní výzvy ze dne 10. 5. 2021, která byla žalované doručena dne 14. 5. 2021, že žalovaná byla vyzvána ještě před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. 5. K dalším důkazům, ať již byly soudem provedeny nebo účastníky navrženy soud již nepřihlížel, neboť se nakonec ukázaly být nadbytečnými. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 581 věta druhá o. z. neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 173/13-1 (Sb.n.u.US č. 74, ročník 2014, strana 333) vyslovil závěr, že spravedlivá rovnováha mezi soupeřícími oprávněnými zájmy bude nejlépe dosažena stanovením vysoké míry pravděpodobnosti prokázání, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. 10. Znaleckým posudkem, jehož závěry účastníci nesporovali, bylo prokázáno, že žalovaná celoživotně trpí smíšenou poruchou osobnosti, která ji omezuje právně jednat a ovlivňuje její ovládací a rozhodovací schopnosti. Schopnost žalované porozumět důsledkům„ i jiné smlouvy“, tedy v dané věci smlouvy o úvěru je omezena do částky 600 Kč. Znalec uzavřel, že s vysokou pravděpodobností žalovaná trpěla psychickými poruchami i v době uzavírání předmětné smlouvy o úvěru dne 13. 4. 2018 a uzavření smlouvy o úvěru na částku 80 000 Kč přesahovalo její schopnosti. 11. Na právní jednání, které je absolutně neplatné, se hledí, jako by nebylo učiněno a nemá žádné právní účinky. Nicméně mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná úvěr ve výši 80 000 Kč čerpala a spotřebovala. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 14. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla smluvním stranám, resp. účastníkům, žádná jiná práva a povinnosti, než povinnost vrátit si z titulu bezdůvodného obohacení, co si na základě absolutně neplatné smlouvy vzájemně plnili. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 38 893 Kč představující rozdíl mezi výší čerpaného úvěru 80 000 Kč a již zaplacenými splátkami 41 107 Kč. Soud proto žalobě v této části vyhověl a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a to ode dne následujícího po dni, kdy jí byla doručena výzva k plnění. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Účastníci měli úspěch a neúspěch ve věci pouze částečný, každý přibližně stejnou měrou, soud proto rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. 16. Státu v průběhu řízení vznikly náklady spočívající ve vyplaceném znalečném ve výši 3 267 Kč z rozpočtových prostředků soudu. Soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a podle výsledku řízení uložil žalobkyni povinnost polovinu těchto nákladů státu nahradit. Vzhledem k sociální a majetkové situaci žalované, která je důchodkyní, jejíž důchod činí 11 555 Kč a z něhož je ze zákona 85 % strháváno na úhradu sociálních služeb, jsou podle názoru soudu u žalované splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a to zcela.