3 C 155/2022-52 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1401191636. V žalobě tvrdila, že poté, co právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka, uzavřela dne 2. 5. 2020 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401191636, podle níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a kterou se zároveň zavázal vrátit spolu s dohodnutým úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, celkem tedy částku 18 000 Kč, v 60 pravidelných týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč počínaje dnem 9. 5. 2020, přičemž poslední splátka byla splatná dne 26. 6. 2021. Protože žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když zaplatil toliko částku 5 000 Kč, která byla započtena ve výši 2 000 Kč na úrok, ve výši 1 866,61 Kč na administrativní poplatek a ve výši 1 133,39 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek, zůstal tak dlužen na jistině částku 10 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost částku 133,39 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 2 866,61 Kč, celkem tedy částku 13 000 Kč. Pohledávka byla poté postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Jelikož projednávaná věc nespadá pod případy uvedené v čl. 17 odst. 1 písm. a), b), c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení“), vyplývá příslušnost soudů České republiky k projednání a rozhodování této věci z čl. 7 odst. 1 písm. a), b) nařízení, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. 4. Na základě provedených důkazů soud zjistil: - ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že dne 2. 5. 2020 byla mezi společností [právnická osoba], na straně jedné a žalovaným na straně druhé uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 1401191636, podle níž úvěrující poskytl úvěrovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl vyplacen žalovanému v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, s dohodnutým úrokem 32,15 % ročně v případě 60 splátek, a zavázal se úvěr spolu s dohodnutým úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, celkem tedy částku 18 000 Kč, vrátit v 60 pravidelných týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč, přičemž první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou další následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období, - z doplňujících ustanovení o spotřebitelském úvěru, že podle článku 2. 3. se zákazník zavazuje splácet splátky v hotovosti řádně a včas v souladu se smlouvou; že podle článku 2. 6. se tato smlouva uzavírá na dobu určitou určenou počtem týdnů dle článku 1. smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru až do dne vypořádání veškerých závazků vzniklých na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy; že podle článku 5. 1. je pro případ nesplácení spotřebitelského úvěru úvěrující oprávněn prohlásit spotřebitelský úvěr za splatný; že podle článku 6. 1. smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran; - z karty zákazníka podepsané žalovaným, že žalovaný uvedl své osobní údaje a jeho totožnost byla ověřena z občanského průkazu, dále uvedl, že je ženatý, má učňovské vzdělání, žije s manželkou a nemá žádné nezaopatřené děti, pracuje jako dělník a pracovní poměr má na dobu neurčitou, čistý příjem činí 9 100 Kč výdaje celkem 5 000 Kč, použitelný příjem tak činil 4 100 Kč, přičemž údaje byly ověřeny pracovní smlouvou, mzdovým výměrem, bankovními výpisy a nájemní smlouvou, - ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 7. 1. 2022 mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, z výňatku ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, - z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2022 a podacího lístku, že žalovanému byla ještě před podáním žaloby odeslána výzva k zaplacení dlužné částky. 5. Na základě takto provedených důkazů soud tedy zjistil, že poté, co právní předchůdkyně žalobkyně prověřila na základě poskytnutých informací, které ověřila předloženými listinami relevantními pro posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet (§ 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena výše uvedená smlouva o spotřebitelském úvěru. Byl to žalovaný, který požádal o poskytnutí úvěru, přičemž v době sjednávání a uzavření úvěrových smluv byl dospělou svéprávnou osobou, která slovy zákona má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat (§ 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalovaný netvrdil a z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by byl v takové situaci, kdy by nebyl schopen racionálně vyhodnotit své možnosti a schopnosti, jakož i důsledky svého právního jednání. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s dohodnutými úroky a poplatky v pravidelných týdenních hotovostních splátkách. Žalovaný však nedostál svým smluvním závazkům a úvěr řádně a včas nevrátila, když zaplatil toliko částku 5 000 Kč. 6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 9. Vzhledem k výše zjištěnému skutkovému stavu věci a podle výše citovaných ustanovení právních předpisů dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná ohledně nároku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Jelikož žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, soud žalobkyni zároveň přiznal i úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Při rozhodování soud přihlédl i k tomu, že žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, nárok nesporoval a ani jinak se žalobě nebránil. 10. Soud však žalobu částečně zamítl ohledně požadovaného úroku od 27. 6. 2021 do 7. 1. 2022 ve výši 377,15 Kč, dalšího úroku ročně ve výši 12,57 % z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a to s ohledem na výše citované ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Čili žalobkyni přiznal úrok ročně ve výši 20,82 % z částky 10 000 Kč za dobu 90 dnů, tj. od 27. 6. 2021 do 24. 9. 2021, a počínaje dnem 25. 9. 2021 pak úrok ročně ve výši 8,25 % z částky 10 000 Kč, který žalobkyni náleží až do zaplacení. Dále soud zamítl žalobu ohledně části kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6,18 Kč, neboť o tuto částku překračuje výši vypočítanou soudem za pomoci kalkulačky pro výpočet úroků obsažené v Informačním systému pro okresní soudy (ISAS). 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně nebyla úspěšná pouze v nepatrné části týkající se příslušenství pohledávky, soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ty tvoří zaplacený soudní poplatek 800 Kč a nák