3 C 172/2021-52 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Předmětem tohoto řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], uzavřela dne 23. 1. 2018 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 660207, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 22. 2. 2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal převodem na jeho účet, avšak do uvedeného data splatnosti jej nevrátil. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč splatný v den splatnosti úvěru. Žalobkyně tak požadovala po zohlednění případných plateb žalovaného zaplacení částky 8 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně jeho platební schopnosti. Výslovně pak uvedla, že k tomuto nenavrhuje žádných dalších důkazů. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a tvrdil, že dne 23. 1. 2018 obdržel částku 8 000 Kč, na kterou zaplatil: 21. 2. 2018 částku 1 760 Kč, 3. 4. 2018 částku 250 Kč, 13. 4. 2018 částky 410 Kč a 1 760 Kč, 27. 4. 2018 částku 1 760 Kč, 4. 6. 2018 částku 176 Kč, 14. 6. 2018 částku 1 760 Kč, 29. 6. 2018 částku 1 760 Kč, 27. 7. 2018 částku 1 760 Kč, 6. 12. 2018 částku 100 Kč, 7. 12. 2018 částku 100 Kč, 4. 9. 2019 částku 200 Kč, 11. 9. 2019 částku 300 Kč, 17. 12. 2019 částku 100 Kč, 10. 1. 2020 částku 100 Kč, 13. 1. 2020 částku 100 Kč, 14. 1. 2020 částku 100 Kč, 15. 1. 2020 částku 100 Kč a 16. 1. 2020 částku 100 Kč, celkem tedy částku 12 696 Kč, a jako důkazy předložil doklady o provedených a zaúčtovaných platbách. 3. Žalobkyni bylo k rukám jejího právního zástupce doručeno k vyjádření podání žalovaného včetně dokladů o provedených platbách. V replice žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil toliko částku 2 136 Kč, a že i nadále požaduje zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč. 4. Na základě provedených důkazů soud zjistil: - ze smlouvy, že dne 23. 1. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], na straně jedné a žalovaným na straně druhé uzavřena smlouva označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. 660207, podle níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč s termínem splatnosti 22. 2. 2018, přičemž podle smlouvy měla být uhrazena celková částka 8 000 Kč, variabilní symbol 660207, - z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že celková výše úvěru činila 8 000 Kč, že celková částka 8 000 Kč byla splatná ke dni 22. 2. 2018, a že náklady a poplatky - z potvrzení o odeslání finančních prostředků, že dne 23. 1. 2018 byla žalovanému na účet č. [bankovní účet] odeslána částka 8 000 Kč, - ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení postupitele o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, - z dokladů o provedených a zaúčtovaných platbách z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného, že na protiúčet č. [bankovní účet] vedený na jméno společnosti [právnická osoba], byly pod variabilním symbolem 660207 zaúčtovány následující platby: 21. 2. 2018 částka 1 760 Kč, 3. 4. 2018 částka 250 Kč, 13. 4. 2018 částky 410 Kč a 1 760 Kč, 27. 4. 2018 částka 1 760 Kč, 4. 6. 2018 částka 176 Kč, 14. 6. 2018 částka 1 760 Kč, 29. 6. 2018 částka 1 760 Kč, 27. 7. 2018 částka 1 760 Kč, 6. 12. 2018 částka 100 Kč, 7. 12. 2018 částka 100 Kč, 4. 9. 2019 částka 200 Kč, 11. 9. 2019 částka 300 Kč, 17. 12. 2019 částka 100 Kč, 10. 1. 2020 částka 100 Kč, 13. 1. 2020 částka 100 Kč, 14. 1. 2020 částka 100 Kč, 15. 1. 2020 částka 100 Kč a 16. 1. 2020 částka 100 Kč, celkem tedy částka 12 696 Kč. 5. Na základě provedených důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 23. 1. 2018 žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč převodem na jeho účet a žalovaný se zavázal tuto sumu prostou úroků či poplatků za poskytnutí úvěru vrátit nejpozději do 22. 2. 2018, a to na základě smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, která však vykazuje znaky smlouvy o zápůjčce, neboť smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, přičemž závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru a je její podstatnou částí (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Pohledávka vzniklá z této smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Zároveň však bylo prokázáno, že žalovaný na tuto pohledávku zaplatil celkem částku 12 696 Kč. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016 spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když sama výslovně uvedla, že k tomuto nenavrhuje žádných dalších důkazů. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Důsledkem absence tohoto postupu a nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla smluvním stranám žádná jiná práva a povinnosti, než povinnost vrátit si z titulu bezdůvodného obohacení, co si na základě absolutně neplatné smlouvy vzájemně plnili. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 8 000 Kč, což bezezbytku splnil včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) počítaného od 2. dne následujícího po doručení předžalobní výzvy k úhradě. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém jejím rozsahu zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, se však svého práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. 13. Tento rozsudek je odůvodněn v rozsahu uvedeném v § 157 odst. 4 o. s. ř.