6 C 51/2021-87 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně se žalovaným dne 19. 6. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 50105089 (jejíž nedílnou součástí byl i sazebník poplatků). Smlouva byla uzavřena elektronicky (včetně elektronického podpisu žalovaného). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky, poplatky, a to ve splátkách po 760 Kč měsíčně (jedná se o minimální výši měsíční splátky). Dále žalovaný podpisem smlouvy přistoupil ke smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr včetně všeobecných pojistných podmínek a zavázal se hradit měsíčně pojištění ve výši 0,65 % aktuálního dluhu žalovaného vůči žalobkyni. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 20. 6. 2019. Žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného žalobkyně dopisem ze dne 3. 2. 2020, který byl doručen nejpozději 15. 2. 2020, odstoupila od smlouvy. Celkový dluh žalovaného ve výši 24 936,01 Kč se skládá z poskytnuté nevrácené jistiny 19 638,76 Kč, dlužných splátek pojištění 270,23 Kč a dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení na částku 2 727,02 Kč, a dále dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a dlužné úhrady nákladů za upomínky ve výši 800 Kč. Žalovaný přes výzvu svůj dluh nesplnil. Žalobkyně dále k výzvě soudu uvedla, že žalovaný na splátkách úvěru uhradil celkem 2 120 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: - ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] ze dne 19. 6. 2019, č. 50105089, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet tuto částku s minimální měsíční splátkou 760 Kč splatnou vždy k 15. dni v měsíci. Celková částka splatná klientem 32 909 Kč, roční úroková sazba 34,33 %, RPSN 34,33 %; - z první upomínky při prodlení spotřebitele ze dne 1. 10. 2019, že žalobkyně upozornila žalovaného na to, že očekávaná splátka úvěru nebyla uhrazena ani k poslednímu dni minulého měsíce, žalovanému proto byla naúčtována i náhrada nákladů spojená s vymáháním dluhu ve výši 300 Kč; z druhé upomínky při prodlení spotřebitele ze dne 1. 11. 2019, že žalobkyně upozornila žalovaného na to, že k tomuto dni dluží na splátkách 3 080 Kč, tato částka zahrnuje již dvě splátky v prodlení, splátku očekávanou za aktuální měsíc a náhradu nákladů s vymáháním dluhu; z odstoupení od smlouvy ze dne 3. 2. 2020 a 4. 5. 2020, že žalovaný je v prodlení s více než 2 úvěrovými splátkami, pročež žalobkyně odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení; - ze sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] vydaného dne 1. 6. 2018 a účinného od 1. 7. 2018, že náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých s prodlením spotřebitele činí 300 Kč za 1. písemnou upomínku při prodlení spotřebitele, dále 500 Kč za 2. upomínku při prodlení spotřebitele a 1 000 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele, - z výpisu z účtu a výplatní pásky žalovaného, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z příjmů a výdajů žalovaného v květnu 2019, kdy žalovaný obdržel mzdu 22 299 Kč. 4. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“). Žalovaný dlužnou částku řádně a včas nezaplatil, pročež žalobkyně od smlouvy odstoupila a požadovala zaplacení celé zbývající jistiny a úroků. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, uložil mu ji soud, nikoliv však ve výši požadované žalobkyní (viz níže). Žalovaný je vedle toho povinen zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne 16. 2. 2020 (tedy den po doručení odstoupení od smlouvy) do zaplacení. 5. Soud nicméně vyšel z toho, že sjednaná úroková sazba ve výši 34,33 % ročně byla rozporná s dobrými mravy. 6. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti). Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., („starého“) občanského zákoníku. 8. Shora odkazované závěry jsou plně použitelné i za nové právní úpravy obsažené v („ novém“) o. z. Přestože v § 588 o. z. je pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání zakotven požadavek zjevného rozporu s dobrými mravy, adverbium„ zjevně“, užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k rozporu s dobrými mravy posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. V opačném případě nelze o neplatnosti z důvodu porušení dobrých mravů vůbec uvažovat. Jinak řečeno, dobré mravy buď porušeny jsou, nebo nejsou. Porušení korektivu dobrých mravů tak má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Právní jednání se tedy buď příčí dobrým mravům a je absolutně neplatné, nebo dobré mravy porušeny nejsou a právní jednání z tohoto důvodu neplatné není (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sen. zn. 31 ICdo 36/2020, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). 9. Dle databáze ARAD dostupné na internetových stránkách České národní banky obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) činila 8,37 % ročně. Sjednaná výše úroku (34,33 % ročně) tedy v dané věci více než čtyřnásobně přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, pročež soud uzavřel, že takové jednání je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a tudíž absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. 10. S ohledem na znění § 2395 o. z. je nutno dovodit, že žalobkyni coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru (tzv. cena peněz), neboť zaplacení úroků je definičním znakem úvěrové smlouvy. Výše úroků se ale ve smyslu § 1802 o. z. bude odvíjet od obvyklých úroků poskytovaných bankami v daném místě a čase; přičemž jde o stejnou situaci, není-li výše úroků sjednána vůbec dle doslovného znění § 1802 o. z. nebo je-li sjednána neplatně. Úroková sazba u obdobných typů úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tj. v červnu 2019, činila 8,37 % ročně. Úrok 8,37 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 20. 6. 2019 (poskytnutí úvěru) do 15. 2. 2020 (odstoupení od smlouvy), tj. za 241 dní, činí 1 105,30 Kč. 11. Žalovaný byl tedy na základě předmětné smlouvy povinen zaplatit poskytnutý úvěr 20 000 Kč, úrok 1 105,30 Kč a pojistné 1 134,72 Kč. Od této částky je však třeba odečíst částku 2 120 Kč, kterou žalovaný na daný úvěr celkem zaplatil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku 20 120,02 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 638,76 Kč od 16. 2. 2020 do zaplacení. Ve zbývající části (o zaplacení částky 4 815,99 Kč) byla žaloba ve výroku druhém tohoto rozsudku zamítnuta. 12. Pokud jde o úhradu nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a dlužnou úhradu za upomínky ve výši 800 Kč, tyto částky soud žalobkyni nepřiznal. Nelze přehlédnout, že žalovaný měl v daném smluvním vztahu postavení spotřebitele, úvěrová smlouva byla tzv. formulářovou smlouvou. Smlouva včetně všech dalších ujednání (tedy i všeobecných podmínek a sazebníku poplatků) k ní náležejících tak musela být pro žalovaného dostatečně přehledná, srozumitelná, logicky uspořádaná. Ujednání o těchto poplatcích, jež soud dle svého obsahu materiálně považuje za ujedn