6 C 87/2022-46 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný dne 20. 3. 2014 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 2 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 12. 4. 2014. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupena na žalobkyni. Žalovaný na zápůjčce nezaplatil ničeho. Žalobkyně však nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného, pročež se domáhá pouze vrácení jistiny 2 000 Kč a zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listin soud učinil následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 3. 2014, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému 2 000 Kč a žalovaný se zavázal nejpozději do 12. 4. 2014 vrátit částku 2 000 Kč a poplatek 520 Kč, smlouva současně obsahovala potvrzení žalovaného, že mu byla předána částka 2 000 Kč; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což žalovanému oznámil právní předchůdce žalobkyně; -) z dopisu ze dne 5. 6. 2020 a poštovního podacího archu ze dne 15. 6. 2020, že žalobkyně v červnu 2020 zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení. 4. Vzhledem k absentujícím tvrzením i důkazům (žalobkyně výslovně připustila, že takovými důkazy nedisponuje) o posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně soud uzavřel, že daná smlouva, kterou uzavřel žalovaný jako spotřebitel (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též „o. z.“), byla absolutně neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně neposuzoval schopnost žalovaného splatit daný spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 tehdy účinného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance). 5. Částka 2 000 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Jelikož žalobkyně prokázala, že tato částka byla žalovanému vyplacena, a ani žalovaný netvrdil, že by jakoukoliv část této částky žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci vrátil, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku výrokem I. tohoto rozsudku. 6. Bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (ve vztahu k nové právní úpravě obsažené v o. z. srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021). Žalobkyně neprokázala odeslání výzvy k zaplacení ze dne 18. 1. 2018. První výzvou k zaplacení, jejíž odeslání žalobkyně prokázala, je předžalobní výzva ze dne 5. 6. 2020, jež byla dle přiloženého poštovního podacího archu odeslána dne 15. 6. 2020. Bezdůvodné obohacení bylo splatné sedmý den po doručení dopisu - dopis soud považuje za doručený žalovanému dnem 18. 6. 2020 (§ 573 o. z.), bezdůvodné obohacení tak mělo být nejpozději vydáno dne 25. 6. 2020. Bezdůvodné obohacení je proto splatné až od 26. 6. 2020 - teprve od tohoto data lze žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 2 000 Kč (§ 1970 o. z.). Zákonný úrok z prodlení za období od 13. 4. 2014 do 25. 6. 2020 soud z těchto důvodů žalobkyni nepřiznal a žalobu v této části zamítl výrokem II. tohoto rozsudku. 7. Žalobkyně měla v řízení ke dni vydání rozsudku procesní úspěch (úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, včetně úroků z prodlení, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017; soud pak vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) co do 70,4 %, její procesní neúspěch (a současně procesní úspěch žalovaného) pak činil 29,6 %. Žalobkyni náleží dle § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), právo na 40,8 % nákladů řízení (70,4 % minus 29,6 %). Ty tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč a náklady zastoupení advokátkou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. odměna za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) po 200 Kč (§ 14b odst. 1), 3 x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a)) a částka 189 Kč odpovídající 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni tak náleží z uvedených nákladů (po zaokrouhlení) 608 Kč (40,8 % z částky 1 489 Kč). Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů. Tato věc byla projednána bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.). Tento rozsudek byl odůvodněn v rozsahu dle § 157 odst. 4 o. s. ř.